Když v roce 2017 francouzský prezident nabídl Leïle Slimani křeslo ministryně kultury, odmítla. A situaci, která se – pravda – nepřihodí zrovna každý den, posléze při rozhovoru pro Hospodářské noviny komentovala s lehkým sarkasmem: „Ráda vstávám brzy a někdy zase až po poledni. Ráda doma lenoším, hraju si s dětmi, kouřím, čtu si, kdy chci, třeba celou noc, a pak zase celé dny – bez dechu – pracuju. Podle nálady, potřeby, podle situace… Je to bitva, věčný boj o čas, o chvíle s rodinou, ale ten způsob mi vyhovuje. Jsem svobodná. Ovšem svoboda se jaksi nehodí pro vládní úředníky. Kancelář? To určitě není nic pro mne.“ Nicméně pak už s vážnou tváří připustila, že pokud bude Emmanuel Macron v Elysejském paláci, bude mu ráda pomáhat a propagovat francouzskou kulturu a jazyk ve světě. A to také dělá – nejen jako členka poradního týmu prezidenta, nejen jako někdejší novinářka, která neváhá otevírat i ožehavá společenská témata, ale především jako spisovatelka.
Už její první útlá kniha V lidožroutově zahradě, která pojednává o dvojím životě nymfomanky, vzbudila značný ohlas a emoce ve Francii i ve světě – a mimo jiné přiměla několik marockých žen, aby se se Slimani setkaly. Z jejich vyprávění o intimním životě v zemi, kde se mimomanželský sex ještě může trestat vězením, vznikla kniha Sex a lži – a byl to zase docela poprask. A co teprve román, nebo spíš delší novela o chůvě, jež zabije svěřené děti! Za Něžnou píseň dostala Slimani nejvyšší francouzské literární ocenění Prix Goncourt, a dalo se tedy předpokládat, že bude efektní a obdivuhodně úspornou metodu rozvíjet. Jenže ona má evidentně ráda změny.
Po komiksovém příběhu o první plastické chiruržce Suzanne Noëlové se vydala totiž do krajiny svého dětství a v rozsáhlé fresce teď vypráví o modrooké Alsasance Mathilde, která se na konci druhé světové války zamilovala do Maročana sloužícího ve francouzské armádě. „Byla to moje babička. Přijela do Maroka, když se hroutil koloniální systém a hořely domy Francouzů, ale neutekla. A nikdy nelitovala.“
Historickou trilogii nazvala Země těch druhých. V Česku vydalo nakladatelství Argo první díl s podtitulem Válka, válka, válka v roce 2021, druhý díl s názvem Koukejte, jak tančíme vyšel před Vánoci. V něm se ocitáme na konci 60. let, marocko-francouzský pár po rocích tvrdé dřiny na své farmě konečně prosperuje, Mathilde s Aminem mohou zaplatit dětem vzdělání a také přijímat pozvání na recepce. Na první pohled skoro idyla, ale… Znají se s elitou země, ale stejně jako kdyby je oddělovala vysoká zeď. A nepatří ani mezi venkovany, kteří pracují na jejich pozemcích a často vyhledávají improvizovanou Mathildinu ošetřovnu. Maroko se i roky po získání nezávislosti nemění, předsudky a bariéry zůstávají.
Kulturní tipy: Auta agenta 007, bilancování Bona z U2 a provokativní obrazy Michaela Rittsteina
Je to opět strhující příběh, ale úplně jiná literární metoda, košatější, pozvolná. Je to jiná Slimani. Jak avizovala už před časem na pražském Světu knihy, do poslední části trilogie nechá vstoupit dvě postavy, do kterých vloží své vlastní zkušenosti, své myšlenky. Kniha bude totiž o tom, jak se s následky kolonialismu vypořádává její generace. Anebo už nevypořádává?
Leïla Slimani: Země těch druhých, 2. díl – Koukejte, jak tančíme.
KNIHA, nakl. Argo, 2023, překlad Michal Zahálka
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.
- Veškerý obsah HN.cz
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Ukládejte si články na později
- Všechny články v audioverzi + playlist
