Dovolte dětem riskovat (a když tak si napočítejte do sedmnácti). Studie ukazuje, co to děti naučí

Na rodiče, kteří dovolí dětem hry provázené určitou mírou rizika, nahlíží leckdy okolí, jako kdyby byli nezodpovědní. Když ale držíte děti v bezpečí, budou se nakonec chovat riskantně. Hry s únosným rizikem jsou klíčové pro poznávání světa i sebe sama. Naučí dítě, jak zůstat v bezpečí v nejrůznějších situacích,“ říká kanadská dětská lékařka Mariana Brussoniová z University of British Columbia. 

Ve společné studii kanadských a norských vědců řešily více než čtyři stovky dětí ve věku od 7 do 11 let dvě situace. V jedné chodily po úzkých můstcích vysoko nad zemí, ve druhé přecházely silnici před blížícím se vozidlem. Děti byly během experimentů v bezpečí, protože po celou dobu neopustily tělocvičnu a vše se odehrálo ve virtuální realitě.

Ve srovnání s malými Kanaďany se norské děti chovaly při hrách o poznání odvážněji. Šplhaly na vyšší můstky a pohybovaly se po nich rychleji. Byly na to zvyklé, protože v rodinách i ve škole jsou podporovány v outdoorových aktivitách a ani rodiče, ani učitelé je přitom nijak úzkostlivě nestřeží. V Kanadě vyrůstají děti pod mnohem přísnějším dozorem. Děti, které při hrách více riskovaly, lépe vyhodnocovaly dopravní situace a silnici přecházely bezpečněji. Výsledky tohoto výzkumu zveřejnili Brussoniová a spol. ve vědeckém časopise Journal of Environmental Psychology.

Rozhovor

Děti už se asi nebudou ptát nás, budeme „ti hloupější“, děsí Lukáše Sedláčka. Čím ho AI fascinuje a co naopak nikdy nenahradí?

29. 5. 2026 ▪ 17 min. čtení

Při riskantních hrách sice dětem hrozí klopýtnutí, pády a další nehody, ale díky tomu zjistí, co ještě zvládnou, kde mají limity a jak tomu přizpůsobit chování. Takto získané návyky pak využívají i při jiných činnostech. Podle Mariany Brussoniové by měli rodiče každý den vyhradit dětem čas na riskantní hry s vrstevníky. Měli by k nim vybírat zajímavá místa a ponechat tam děti bez přímého dozoru. Rodičům, kteří na to nemají nervy, doporučuje Brussoniová před zásahem do hry dětí napočítat do sedmnácti. „To je dostatečně dlouhá doba, aby odezněl první atak paniky a rodiče se začali chovat racionálně,“ říká.