Děti už se asi nebudou ptát nás, budeme „ti hloupější“, děsí Lukáše Sedláčka. Čím ho AI fascinuje a co naopak nikdy nenahradí?

Až z nás umělá inteligence sloupne poslední slupky lidské výjimečnosti, co nám zůstane? klade si otázku politolog a podnikatel Lukáš Sedláček. Ve své knize Nazí v AI době nestraší, ale rozkrývá, co nás dělá lidmi a co nám v budoucím světě strojů pomůže obstát. Přemýšlí v ní také nad tím, proč lidstvo odjakživa tíhne k mesiášům – dnes třeba v podobě vývojářů umělé inteligence.

Sám se přitom během rozhovoru přiznává: „Trochu se zaprodávám ďáblu.“ Mluví o fascinaci AI, lenosti i o tom, proč děti možná jednou přestanou hledat odpovědi u rodičů. 

AI možná lidem vezme práci. O to důležitější podle Sedláčka budou mezilidské vztahy. „Formují nás a dávají nám pocit důležitosti. Pochvale od člověka se ta od umělé inteligence nikdy nevyrovná,“ říká zakladatel Týdne inovací a vzdělávací platformy European Leadership & Academic Institute (ELAI). 

Na co posledního jste se AI zeptal? 

Brzy ráno jsem si nechal vysvětlit, v čem spočívá výjimečnost nizozemské firmy ASML, která je klíčová pro výrobu pokročilých čipů pohánějících umělou inteligenci. Řekl mi o ní kamarád a já netušil, o jak neuvěřitelnou společnost jde. Přitom původně šlo o malou garážovou firmu, která má dnes přes třicet osm tisíc patentů a vývoji se systematicky věnuje už od osmdesátých let.