Jak 125 sirotků vyrostlo až ve světový orchestr roku. Velký pohled do zákulisí České filharmonie, která září nejen doma – i díky byznysu

A jsou ve formě?“ ptá se mladá japonská sportovkyně svého trenéra. „Jasně. S Byčkovem hrajou jak mistři z Nagana,“ reaguje muž bez zaváhání. Před několika dny se na televizních obrazovkách objevil úsměvný reklamní spot, který ohlašuje asijské turné České filharmonie, jež začíná už příští týden. Vedle Japonska budou dalšími zastávkami Tchaj-wan a Korea. Hudební soubor, který má leckde stejně dobrý zvuk jako české pivo nebo sklo, loni dostal ocenění za nejlepší orchestr roku v anketě britského časopisu Gramophone a čtenáři BBC Music Magazine zvolili letos Byčkovovu nahrávku Mé vlasti za nejpovedenější orchestrální počin roku.

Třem úspěšným vystoupením ve slavné newyorské Carnegie Hall loni v prosinci předcházel jiný vtipný reklamní klip, v němž si hráči filharmonie teprve v letadle vzpomenou, že v Praze zapomněli něco velmi důležitého. Tedy někoho: svého šéfdirigenta Semjona Byčkova, který se ve spotu zrovna probouzí na kanapi vedle sbalených kufrů pod střechou Rudolfina. Ve skutečnosti i se svými taktovkami do USA samozřejmě odletěl a se svým souborem sklízel za oceánem ovace ve stoje. S Českou filharmonií, kterou vede od roku 2018, má Byčkov před sebou ještě tři sezony. V roce 2028 ho nahradí jiné velké jméno, Jakub Hrůša, který je nyní hudebním ředitelem Královské opery v Londýně. 

Při rozhovoru pro HN si 72letý leningradský rodák, který žije už půl století mimo Rusko, na zahradu malostranského hotelu objednává kávu a ve své oblíbené černé blůze vypráví o několika zásadních zážitcích spojených s orchestrem, jejž kultury milovní Češi považují za národní stříbro.