Kupite si kytku od chude děvuchy? Su kurevski fajne!“ volá na kolemjdoucí Líza Doolittlová na jevišti a hlediště na pikosekundu zatají dech. Ten miniokamžik je skoro hmatatelný. Jsme ve 21. století, nějaký ten vulgarismus nás nemůže zaskočit, ale přece jen: severomoravský dialekt – takhle na úvod a pěkně zostra – je třeba si vůbec uvědomit, strávit, pochopit. Pak teprve se diváci uvolní a rozesmějí.
Režisérovi Michalu Langovi efekt prvotního šoku vyšel na jedničku. Jeho inscenace Pygmalionu se v pražském Divadle pod Palmovkou rozjíždí v třaskavém duchu, z něhož by se určitě radoval i samotný autor. Jen si to připomeňme: v roce 1914 tehdy už ostřílený dramatik George Bernard Shaw se svou prostořekou Lízou Doolittlovou, která vyrůstala mezi společenskou spodinou, a nezná tedy jiné než londýnské nářečí cockney, pořádně nadzvedl diváky ze sedadel. A to tak, že Lízino „bloody arse!“ se i 111 let od londýnské premiéry uvádí v encyklopediích jako výrok do té doby na britských jevištích neslýchaný.
Snažím se naštvat všechny stejně, říká jeden z nejžádanějších dramatiků Tomáš Dianiška. A líčí, proč tvoří ve stylu TikToku
Proslulému ironikovi a provokatérovi, který leckoho dokázal rozpálit až k nepříčetnosti svými politickými a společenskými eseji, divadelními kritikami, stejně jako vlastní dramatickou tvorbou, však bezesporu nešlo jen o co nejsprostší slovník. O své nejslavnější komedii Pygmalion vždy tvrdil, že je to hlavně didaktické drama o fonetice jazyka, a s ním si také bravurně v textu pohrává. Pouliční prodavačka se po hodinách výslovnosti, jež jí věnuje profesor Henry Higgins, mění v elegantní dámu, která má najednou otevřené dveře do nejvyšší londýnské společnosti. Scéna, při níž na vybraném dýchánku spisovně konverzuje, byť nemá ponětí o zásadách zdvořilé konverzace, je ve zmíněných encyklopediích zase citována jako nejvtipnější v historii anglického dramatu. A přitom je tohle dílo především obrazem společnosti, v níž sociální třídy dělí mantinely, které nelze za běžných okolností překonat, a kde – jak zdůrazňují i divadelníci z Palmovky – muž učí ženu mluvit, ale hovořit s ní nedokáže.
Právě tato – řekněme – vztahová rovina se dnes, po více než století, zdá být nejbližší dnešnímu publiku, a není tedy divu, že Michal Lang ji v inscenaci umocňuje. Líza v podání Pavly Gajdošíkové vyrůstá v sebevědomou a hrdou ženu, profesor Higgins Jana Teplého je přesvědčivý ve své povýšené nadřazenosti, navždy zakletý do machistických stereotypů. Nějaká empatie? Nula.
Témat k zamyšlení se tedy nabízí víc než dost. G. B. Shaw by se asi i při závěrečném aplausu radoval, vždyť také zarputile odmítal, aby příběh Lízy a Higginse byl vnímám jen jako klasická popelkovská story. Nicméně otázkou zůstává, zda v procesu přibližování klasických divadelních her současným divákům nejsou určité meze. A zda to na Palmovce přece jen „nepřepískli“ se steampunkovými kulisami, vzducholoděmi, roboty a sci-fi kostýmy nebo s přemírou ukřičených gest. Někdy je možná méně více. Co by na to řekl G. B. Shaw?
G. B. Shaw: Pygmalion
DIVADLO, režie Michal Lang, Divadlo pod Palmovkou, premiéra 7. 3., další reprízy 23. 4., 7. a 15.5.
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.
- Veškerý obsah HN.cz
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Ukládejte si články na později
- Všechny články v audioverzi + playlist
