Mám ťa rád, Čardáš dvoch srdc nebo Hrám – to jsou některé z hitů Karola Duchoně. Zatímco v Česku jeho popularitu zastínil prach času, na Slovensku jde stále o zvučné jméno i díky propagačním snahám tehdejšího režimu. Nejen o tom vypráví nový životopisný film s lakonickým názvem Duchoň.
Lokální sílu Duchoňova jména podtrhuje vysoká návštěvnost ve slovenských kinech, kde film režiséra Petera Bebjaka vidělo za první týden více než 100 tisíc diváků. Životopisné portréty československých hvězd od mikrofonů stále zůstávají spíše doménou dokumentárního žánru, pravděpodobně i kvůli tomu, že řada z nich stále žije. Takové snímky mají často podobu úctou zatěžkaných pomníčků, jež své protagonisty glorifikují a nesou se ve značně smířlivém duchu. Většinou jde o koláže vzpomínek a historek. V poslední době přinesl jediné fiktivní zpracování životních osudů pěvecké hvězdy seriál Iveta.
Film Duchoň, jehož kostra vychází z divadelní inscenace Jiřího Havelky Zem pamätá, si uvědomuje nutnost zkratkovitosti. Způsob jeho vyprávění se podobá videoklipu ze zpěvákova života. Nabízí útržkovité výjevy propojované písněmi. Duchoně nacházíme na konci jeho úspěšného období, s podlomeným zdravím, zadluženého a v době, kdy se k němu televize obrací zády. Postupně se objevují pasáže z jednotlivých fází jeho života. Vyprávění však nemá ambice vše kauzálně propojovat. V určitém ohledu simuluje to, jakým způsobem Duchoň vnímal svět, tedy impulzivně a opojně.
Shoda jmen s jednou z obětí je nešťastná. Autor si s Karolínou z kauzy Kulínský ale před dvěma lety psal, říká producent Sbormistra
Jeho život se skládá z nekonečných mejdanů a vystoupení. Jde o člověka, který dřív koná, než přemýšlí. Z venkovského talentovaného mladíka se velmi rychle stane hvězda mezinárodního formátu. Trému zapíjí, stejnou měrou ale alkohol bere jako nezbytný prostředek k zábavě. Alkoholismus mu postupně rozvrací rodinu i další vztahy, stejně jako se to děje jeho otci, který synovým povoláním opovrhuje. Neustále přítomnou lahví tvrdého alkoholu tlumí pochyby a obavy z dopadů svých předchozích rozhodnutí.
Bezelstný produkt své doby
Duchoň by nejraději žil v některé ze svých písní. A do jisté míry si asi i představuje, že život takto funguje. Bezstarostné popěvky o zamilovaném poblouznění a živelné energii však v sobě skrývají určitou prázdnotu, stejně jako hlavní hrdina. Tvůrci jej nepsychologizují, vyzdvihují jeho proplouvání normalizačním zábavním průmyslem. Ukazují, že byť Duchoň sám jedná bezelstně, je produktem doby.
Bez rozmyslu naplňuje socialistickou představu o národním umělci reprezentujícím tradiční hodnoty. Nad obsahem textů příliš nepřemýšlí. Jak říká v jednu chvíli: „Co mi napíšou, to zazpívám.“ Když vypráví protirežimně zaměřené vtipy, vypráví je proto, že mu přijdou vtipné. Nebere je jako součást politického vzdoru. Když přijde do střetu se stranickými funkcionáři, i přes vzdorovitý odpor propojený s neznalostí celkového kontextu nakonec vyhoví jejich požadavkům. Film ho v tomto ohledu neobhajuje ani nesoudí. Skvěle zachycuje momenty, kdy se Duchoň raději vyhne nepříjemné konfrontaci, než aby takzvaně dělal problémy.
Širší souvislosti a obraz dobové mašinerie hudebního průmyslu tvůrci reflektují skrze drobné náznaky. Vykreslují je jakoby prchavě, neboť stejně k nim přistupuje i protagonista. Ústředním motivem jsou však lidské volby a jejich následky, dotýkající se zpěvákova okolí. Ostatně už plakát filmu, kde se v centru tyčí vysmátý a život nasávající Duchoň, zatímco se za ním v rozostřeném oparu mihotají další figury (přičemž ostré jsou pouze ruce, jež se zpěváka dotýkají), dokonale vystihuje étos hlavního hrdiny i celé uchopení snímku.
Nasvícené emoce, uhrančivá stylizace
Tvůrci volí rychlé tempo, úzce propojené se silnou stylizací. Svět vnímaný perspektivou Duchoně je jedna velká a barvami hýřící show. Pasáže z reálného života a fabulace hudebních klipů splývají. Bebjak uhrančivě pracuje s několika obrazovými plány a živelnou inscenací, kdy jsou postavy neustále v pohybu. Pohyb kamery není unifikovaný, impulzivně se proměňuje bez jakéhokoli řádu či kodexu stejně jako Duchoň. Svícení je odtržené od reality, konceptuálně pracuje se září bodových světel, jejichž úloha se proměňuje v závislosti na zvýraznění konkrétní emoce. Zatímco pro Duchoně je světlo vábivé, jeho žena by z něj nejraději utekla. A v několika pasážích i samotný Duchoň.
Bebjak, který má na svém kontě například úspěšné krimi seriály jako Případy 1. oddělení, Devadesátky či Matematika zločinu, ale třeba také oceňované drama Herec s Janem Cinou v hlavní roli, opět prokazuje svůj cit pro vystižení dobových atributů a atmosféry. Daří se mu ale vyhnout častému nešvaru v podobě přehnané fetišizace retro objektů. Vše podřizuje ústřední postavě. Úplný závěr se vyhýbá fatalismu. Zdůrazňuje, jak si Duchoň neuvědomuje svou konečnost a žije v opojení iluzorních představ o sobě samém i o široké fanouškovské základně, byť už léta jeho slávy pominula.
Můžeme se ptát, nakolik byla určitá forma vyprázdněnosti filmu záměrem. Ale dilema, nakolik jsme ochotni obětovat svůj nekomplikovaný život ve prospěch správné věci, a co ta správná věc vůbec znamená, však snímek komunikuje více než spolehlivě, aniž by se uchýlil k didaktičnosti. Jde o nečekaně pocitový životopis, zachycující problematickou a sebedestruktivní živelnost Karčiho (jak si zpěvák říkal), a v druhé řadě i o snímek, který zároveň odkazuje k reflexi současného stavu demokracie na Slovensku.
Duchoň
FILM, režie Peter Bebjak, Continental Film, v českých kinech od 7. srpna
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.
- Veškerý obsah HN.cz
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Ukládejte si články na později
- Všechny články v audioverzi + playlist
