Klasické pohádky v ohrožení? Vnuk proslulého výtvarníka Vojtěcha Kubašty v ně věří

Záleží na tom, zda jsme vyrůstali s Krtečkem Zdeňka Milera, Broučky Jiřího Trnky či Modroočkem Heleny Zmatlíkové, anebo ve víru počítačových her a sociálních sítí, s mobilem. Lidé různého věku uvidí výstavu různýma očima. Pro všechny však může být bezesporu objevem životní příběh architekta a výtvarníka, který jako první v Česku začal vytvářet tzv. pop-up knihy a proslavil se s nimi ve světě. Bylo nebylo, všechno to, milé děti, začalo léta Páně 1955.

Růženka, Karkulka a ti druzí

Šedesát milionů svazků přeložených do 27 jazyků, bezpočet knižních ilustrací, kreseb, obrazů… I když dnes nerezonuje jméno Vojtěcha Kubašty stejně jako třeba Trnkovo nebo Milerovo, rozsahem a významem své tvorby se jim vyrovná. A jeho Šípkovou Růženku, Kůzlátka, Karkulku či Robinsona Crusoea, pak také skládané orloje, zlaté uličky či betlémy, které se i tyto Vánoce zase prodávají na každém rohu, obdivují celé generace. 

„Asi se mi nikdy nepodaří zkompletovat jeho veškeré dílo. Zatím jsem však jen pop-up knih, tedy prostorových knížek – hýbaček, jak jim doma říkáme – napočítal na 100 až 130. Rozevírací, takzvané panaskopické kreslené scény čítají 15 druhů, betlémů je okolo 20,“ vypočítává Roman Kubašta, který výstavu svého dědečka v Mánesu pořádá. Při příležitosti 110. výročí výtvarníkova narození přitom jeho umění posunul o úroveň výš, když stránky některých interaktivních knih rozpohyboval pomocí servomotorků a počítačů. „To je naše premiéra. S novou expozicí se posléze chceme vydat do zahraničí, kde je dědova tvorba stále velmi populární,“ říká polygraf, jenž se roky živil reklamou, ale dnes se soustředí už jen na rodinnou produkci.  

Potěšte sebe nebo je nadělte o Vánocích svým blízkým. Tady je 25 tipů na knihy od redakce HN

6. 12. 2024 ▪ 14 min. čtení

Pomeranče od Kubašty

V Česku dnes vydává unikátní knížky Vojtěcha Kubašty především Albatros Media, pro něž je vyrábí právě ve své firmě výtvarníkův vnuk. Jak říká, mezi obrázky a knihami vyrostl, protože prarodiče nahradili jeho nefungující rodiče a od malička jej vychovávali. Roman Kubašta tedy chodil s dědou po všech nakladatelstvích a tiskárnách, zblízka sledoval, jak se interaktivní knížky vyrábějí, učil se řemeslu, rozvíjel svůj technický talent. „Ten výtvarný jsem ale nezdědil. Děda byl v rodině výjimečný. Narodil se v roce 1914 ve Vídni, od tří let vyrůstal v Praze, a kam mu paměť sahala, kreslil, maloval. Na konci třicátých let, ještě mu nebylo ani pětadvacet, už ilustroval knížky všech významných českých nakladatelství. Vystudoval také architekturu, domy nestavěl, ale toto vzdělání mu pomáhalo právě při vymýšlení prostorových publikací. Dnes bychom řekli pop-up knih.“ 

Ty byly od padesátých let minulého století Kubaštovým poznávacím znamením, stály se na ně fronty před knihkupectvími. „A byl to také skvělý vývozní artikl pro tehdejší režim,“ doplňuje jeho vnuk. „Komunisté dědovi nebránili ani ve výrobě betlémů, dokonce nic nenamítali, když jej oslovili lidé od Walta Disneyho a on pro Američany vyrobil několik knížek. Všechno totiž musel realizovat přes podnik pro zahraniční obchod Artia a do státní pokladny tak plynula spousta deviz. Však se také tehdy říkalo, že všechny pomeranče a banány na pultech jsou od Kubašty nebo Trnky.“ 

Repro: Vojtěch Kubašta, s. r. o.

Po listopadové revoluci Vojtěch Kubašta už nemaloval, zbývaly mu dva roky života. Stihl ještě sepsat smlouvy se stávajícími i novými nakladateli, ale poptávka po jeho tvorbě už klesala. „Po roce 1990 přišla vlna zahraničních publikací, pochopitelně, byl po nich velký hlad. Až dnes se karta zase obrací. Posledních deset let je v kurzu vše regionální, lokální, české. Brambory, rajčata i knížky,“ vysvětluje Roman Kubašta s ironií. „A jde to moc dobře, i když knižní trh zasáhl covid, válka a – bohužel – stíhají jej v Evropě nepochopitelná nařízení. V některých zemích už se nesmí třeba vydávat Žabí král, protože princezna líbající žábu je podezřelá ze zoofilie. A jinde nechtějí Sněhurku, protože líbat skoro mrtvou dívku se rovná nekrofilii. Takhle vzato klasické pohádky můžeme už považovat za ohrožený druh – vždyť jsou to samé mordy, násilí, stalking. Živá babička letí do pece, vlk omezuje osobní svobodu kůzlátek. A Karkulka? Může si jen tak v sukénce vyběhnout do lesa?“

Vnuk Vojtěcha Kubašty nešetří sarkasmem, na nedostatek práce si však nemůže stěžovat. Knihy, které vyrábí, se dnes nepočítají už v milionech, ale statisících, a to je též skvělé skóre. A tak není divu, že nepochybuje, že nakonec ustojí i střet s umělou inteligencí. „O jejich budoucnosti se spekulovalo už v časech, kdy do lidských životů vtrhla kina, pak zase čtečky. A vidíte, knížky jsou tady stále. A budou určitě i za padesát let!“

Vojtěch Kubašta: Pohádkové Vánoce

VÝSTAVA, Mánes, Praha, do 15. ledna 2025