Je neděle kolem půl třetí ráno a jedenadvacetiletý Martin s asi o 20 let starším kamarádem Richardem v potemnělé uličce uprostřed třicetitisícové Kroměříže přemítají, co dál s načatou nocí. Opodál pár lidí pokuřuje cigarety. A to je vše. Kdyby dvojice chvíli nato neotevřela bytelné kovové dveře v domě schovaném za lešením, stěží by šlo poznat, že že je tady právě středobod noční zábavy ve městě – přicházíme do sklepení klubu Tabu. Vstupné 70 korun.
„Dneska tu skoro nikdo není. Ale měli jste to, chlapi, vidět loni,“ rozhlížejí se po klubu, kde je v přítmí asi jen třicet postav. Z repráku zrovna zní moldavští O-Zone a jejich starý hit Dragostea Din Tei, jehož úvodní „Ma-ia-hii, ma-ia-huu, ma-ia-hoo, ma-ia-haa“ zvlášť po několika panácích stále umí fungovat jako lehce otravná, ale spolehlivá pozvánka na parket.
„Nepůjdeme se podívat ještě jinam?“ ptáme se Martina a Richarda. Jenže ono vlastně není kam. Možná ještě hrají v Unu nebo v Tvenisu. „Tam jsme zrovna byli, sedělo nás tam dohromady asi sedm,“ reagujeme. „Nechápu, proč je tak málo lidí. Přitom dneska byly v kulturáku taneční,“ říká Martin.
Poloprázdné taneční parkety v Kroměříži nejsou v Česku žádnou výjimkou, spíše naopak. Mladí lidé do zábavních podniků, před lety mnohdy plných pomalu až po strop, přestávají chodit. Baví se jinak.
Co se dočtete dál
- Jaké jsou hlavní důvody, proč dnešní mladí na diskotéky a do hudebních klubů moc nechodí?
- Proč dává dramaturg pardubického klubu Žlutý pes přednost starším návštěvníkům?
- Jak se s novou dobou vypořádal vyhlášený bar v Plzni a barová legenda v Praze?
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Všechny články v audioverzi + playlist
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
