Dva litry za večer a ráno do práce. Problém s alkoholem má víc žen s vyšším vzděláním. Čtyři příběhy o cestě ven

Michaela Duffková se doma snažila vymyslet co nejdůmyslnější skrýše. Lahve schovávala pod matrace, do koupelnových skříněk, do šatníků za oblečení své malé dcery, za kávovar. V posledním období před odchodem do léčebny vypila dva a půl litru vína za večer. Manažerce v korporátní firmě bylo teprve pětadvacet a už si vytvořila velmi silnou závislost na alkoholu.

„Najednou se ocitnete ve fázi, kdy vám to ani nechutná, pořád zvracíte, a přesto dál pijete, protože vás to dostane do určitého stavu,“ vypráví dvaatřicetiletá Michaela Duffková v kavárně v Černošicích u Prahy, kde žije. V opilosti hledala především únik od psychické zátěže, kterou cítila po porodu dcery a přestěhování do domu rodičů svého manžela. V práci měla pocit, že má zatím vše pod kontrolou. Jednoho kalného rána se na sebe podívala do zrcadla a uvědomila si, že jde do tuhého.

„Opakovala jsem si: ‚ A ty jsi kdo?‘ Koukala jsem na mladou holku, která vypadá tak o pět až deset let starší, se skleněnýma očima, propadlými tvářemi a hubenější tak o pět kilo oproti normálu,“ píše Duffková ve své knize Zápisník alkoholičky. Ta vznikla podle blogu ověnčeného cenou Magnesia Litera, který začala psát po léčbě. Podle jejích zážitků byl natočen stejnojmenný film režiséra Dana Svátka s Terezou Ramba v hlavní roli, jenž jde příští měsíc do kin.