Když uslyšel ruská letadla, popadl foťáky a objektivy, hromádku filmů a vyrazil k rozhlasu. Následujících sedm dní žil v ulicích, domů si chodil jen pro další filmy, nafotil asi tak 10 tisíc snímků.
Jak jinak, řeč je o Josefu Koudelkovi a jeho slavné fotoreportáži ze srpna 1968. „Jediný další fotograf, kterého jsem viděl, byl vyložený maniak, který měl kolem krku na řemíncích pár starodávných fotoaparátů a přes rameno lepenkovou krabici. Chodil až k Rusům, proplétal se mezi jejich tanky a úplně nezakrytě je fotografoval. Lidé v okolí mu pomáhali: kdykoliv se Rusové snažili mu vzít film, semkli se kolem něho. Měl jsem pocit, že ten člověk je buď nejstatečnější muž, jakého jsem kdy viděl, nebo naprostý šílenec,“ popsal například britský fotograf Ian Berry. Ten byl jako jeden z mála zahraničních novinářů v té době v Praze. O statečnosti mluví i další svědkové, kteří Koudelku tehdy potkali, jen on sám superlativy odmítá.
„Statečnost je úplně něco jiného. Stateční byli Rusové, co žili za stalinismu a vyšli na Rudé náměstí na protest proti invazi do Československa,“ řekl také Melisse Harrisové, když začali připravovat jeho životopis. Obsáhlá monografie vyšla v newyorském nakladatelství Aperture v roce 2023, v českém překladu ji teď vydává nakladatelství Torst.
I kdyby ovšem Josef Koudelka po emigraci v roce 1970 zahodil své foťáky a začal se znovu živit v oboru, jejž vystudoval, tedy jako letecký inženýr, stačilo by to. Série jeho divadelních fotografií z 60. let, především pak z Divadla za branou, a cyklus Cikáni, jenž kulminoval na začátku 70. let, vydají také na úctyhodnou publikaci. Oněch 10 tisíc snímků ze srpna 1968 jej však posunulo jakoby do další dimenze, odstartovalo pouť fotografa nomáda, pro nějž se jen těžko hledají definice, kategorie, příměry.
Vlny jsem nedělal jako politický film. Na výhrůžky smrtí jsem zvyklý, říká Jiří Mádl
A sepsat jeho životopis? To se Melisse Harrisové zdálo též nemožné – Koudelkova uzavřenost je legendární. Kupodivu však s nabídkou agentury Magnum, v jejíchž barvách desetiletí působil, souhlasil, a tak se zkušená editorka vydala nejprve do Boskovic… Ta cesta trvala deset let, stovky hodin rozhovorů, diskusí nad textem, fotografiemi, rodinnými alby, deníky. A také bezpočet setkání s Koudelkovými dětmi, přáteli, kolegy, známými. Vznikla kniha, jež není jen precizním přehledem života a díla, ale překypuje i osobními zážitky, autentickými postřehy.
„Slyšeli jsme letadla – jedno za druhým… Okamžitě jsem zavolala Josefovi. Nejdřív mi nevěřil. Byli jsme trochu opilí. I když jsme věděli, co se stalo v Maďarsku, nikoho nenapadlo, že by se něco takového mohlo stát – nikdo se na to ani neodvážil pomyslet,“ vyprávěla Melisse Harrisové například Marie Šejnová. Ta Marie, díky níž Josef Koudelka tehdy vzal foťáky a vyběhl do ulic.
Melissa Harrisová – Josef Koudelka: NEXT
KNIHA, nakl. Torst, 2024
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.
- Veškerý obsah HN.cz
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Ukládejte si články na později
- Všechny články v audioverzi + playlist
