Milovník pařížských tančíren a kabaretů Henri de Toulouse-Lautrec, mistr hororu Edgar Allan Poe, tragický romantik Alexandr Sergejevič Puškin, prokletý básník Charles Baudelaire, divoký surrealista Salvador Dalí, ale také Oscar Wilde nebo František Tichý. Různorodá společnost se svého času „scházela“ v pražském ateliéru Josefa Lieslera.
Zvláště tvář Salvadora Dalího, výstředního excentrika se zakrouceným knírkem a divým pohledem, dominuje hned několika jeho pracím z 80. a 90. let. Odkazy na Dalího lze najít i v dalších dílech – třeba v obraze s názvem Tady mám trávit svůj život. Vedle ženské siluety, která připomíná Dalího celoživotní múzu Galu, prochází krajinou tohoto Lieslerova obrazu také žena v dlouhých modrobílých šatech. Nemá tvář, ale možná, snad (nebo určitě?) je to ta samá dáma z obrazu, který český malíř namaloval o čtyřicet let dříve a nazval Baudelairova milenka. Křehkou dívku zobrazil doslova obleženou kočkami, s Baudelairem v pozadí, přičemž básník drží v ruce zrcadlo, v němž se odráží tvář samotného Josefa Lieslera. Co propojuje ty dvě, vlastně tři ženy? Co mají společného napříč stoletím ti muži? A kde se vzaly kočky?
Otázek se nabízí bezpočet. A možných odpovědí je též spousta – záleží, kolik lidí onen podivuhodný svět zkoumá. Přemýšlet ale nutí každého z nás. Mnohovýznamové a mnohavrstevnaté obrazy jsou nejen projevem bujné malířovy představivosti, ale i šíře jeho znalostí a kreslířské virtuozity. Jak ji postupně a s pomocí malby rozvíjel a zdokonaloval, dokumentuje retrospektivní výstava, kterou připravila Jana Žantovská pro Galerii Kodl.
Nadchl ho jedinečný Kryštof Harant a boduje s ním ve světě. I se starší hudbou musíte myslet na 21. století, říká Vojtěch Semerád
Na 160 prací významného výtvarníka, který ve svých začátcích čerpal z díla Francisca Goyi, El Greca, Pabla Picassa a surrealistů, ale sám se nikdy za surrealistu nepovažoval, je vlastně jeden velký rébus. „Ta moje imaginativnost, jak se odborně říká, plyne ze zvláštního, asi vrozeného daru vnímat věci a situace dvě tři najednou a pak, jako když otočí vypínačem, se všechny spojí v novou skutečnost. Objekty i postavy, které spolu momentálně nesouvisejí, dostanou v nové vazbě společný význam. Myšlenku, a dokonce i filozofii,“ popsal sám před lety a svou metodu pojmenoval jako fantaskní realismus.
Nebyl by to ale Josef Liesler, kdyby nepřidal i jistou dávku sebeironie. Názorně ji ilustruje obraz nazvaný As you like it aneb Jak se vám líbím, když se šklebím!? Fázovaný autoportrét, který až do umělcovy smrti v roce 2002 byl středobodem jeho ateliéru v pražské Mostecké ulici, je snad alegorií na renesanční oltář, přičemž ústřední postavou 17 výjevů je sám autor pitvořící se v roztodivných grimasách. Je to absurdní groteska, optimistická veselohra nebo středověké drama?
Obrazy a sochy Josefa Lieslera, který také vytvářel poštovní známky a knižní ilustrace (a sbíral za ně mezinárodní ocenění), v posledních letech výrazně bodují na trhu s uměním. „Patřil mezi umělce, jejichž tvorba je univerzální, přitom naprosto osobitá a nezávislá. A být sám sebou dokázal být i v dobách, kdy umění a fantazii politický režim zrovna nepřál,“ říká Martin Kodl a upozorňuje, že většina vystavených děl pochází přímo z malířova ateliéru. O důvod víc vypravit se do fantaskního světa Josefa Lieslera. A odpovídat na spoustu otázek.
Josef Liesler: Jak se vám líbím?
VÝSTAVA, Galerie KODL, Praha, do 22. srpna
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.
- Veškerý obsah HN.cz
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Ukládejte si články na později
- Všechny články v audioverzi + playlist
