Vlny jsem nedělal jako politický film. Na výhrůžky smrtí jsem zvyklý, říká Jiří Mádl

Jiří Mádl má za sebou mimořádně náročné léto. S jeho ambiciózním režijním počinem, historickým filmem Vlny, ke kterému napsal rovněž scénář, objíždí festivaly, projekce a účastní se nejrůznějších besed napříč Českem a Slovenskem. Moc dobře chápe, že úspěch filmu nesouvisí pouze se samotným natáčením a že neméně důležitá je i propagace. Jen času je v létě málo, a proto je třeba ideálně zvolit lokace pro rozhovory a důležité schůzky. Pokud se zrovna nachází v Praze, jeho oblíbenou „kanceláří“ jsou lavičky a altány botanické zahrady na Albertově, neboť nedaleko bydlí. Sraz u papouška stanoví pohotově pro lepší orientaci.

Ačkoliv v mnoha ohledech stále působí jako mladý uličník, který se stále směje, v odpovědích na vážnější otázky už je cítit rozvaha a zkušenost. V říjnu mu bude osmatřicet, jako herec má za sebou čtyři desítky filmů, režie se ujal u třech celovečerních. U posledního z nich, zmiňovaného snímku Vlny s rozpočtem přes 80 milionů, má nejvyšší ambice – a vysloužil si nadšené reakce publika na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech, kde mu ve stoje aplaudoval zaplněný Velký sál hotelu Thermal. Mezi popadanými švestkami na Albertově se zároveň rozpovídal o svých plánech, stavu české kinematografie i o práci s tuzemskými byznysmeny.

Letošní karlovarský festival byl tak trochu váš. Berete to jako kariérní zlom? 

Někdo to tak může brát. Já to tak ale vůbec nevidím. Mám pocit, že to mate, třeba tou tematikou. To, že bych udělal nějaký kariérní skok nebo byl dnes v něčem lepší, si nemyslím.