Fotograf Josef Koudelka: Nejsem legenda. Žiji ze dne na den a dělám, co jsem vždycky chtěl. A to považuji za štěstí

Pro fotografy je Josef Koudelka vzorem, k němuž vzhlížejí. Chtějí být jako on, někteří se i tak oblékají a používají stejný fotoaparát. Ale to nestačí. I když on sám rezolutně tvrdí − a vypadá při tom přesvědčivě −, že pro něj je fotka jenom kus potištěného papíru, jeho tvorba se vyznačuje něčím, co přesahuje běžné kategorie. Je nadčasovým, univerzálním poselstvím o lidech a světě.

V Uměleckoprůmyslovém museu jej po tiskovce k výstavě Návraty obklopilo několik desítek novinářů, fotografů, kameramanů. Čekali, až se objeví mezi svými díly. Cvakají mechanismy aparátů. Josef Koudelka stojí před jednou z fotografií, které udělal během srpnové okupace v osmašedesátém. Jsou na ní dva mladíci s vlajkou před budovou Československého rozhlasu. Jeden obraz za milion slov.