Rodinná tajemství „keltských princů“. Proč hrály klíčovou roli ženy a ke komu měli blíž než k vlastním dětem

Byli to zřejmě největší lidé své doby. Bezmála dva metry vysocí muži se svaly, jaké dnes uvidíme nejspíš u špičkových atletů silových disciplín, patřili ke společenské elitě Keltů žijících před 2500 roky v oblasti jižního Německa. Pozůstalí pohřbili tyto „prince“ s pohádkovými poklady v mohylách o průměru sto metrů, jež se nad okolí vypínaly do výšky šesti metrů.

Zhruba pětačtyřicetiletý muž pochovaný v mohyle poblíž dnešního Hochdorfu ležel v dřevem vyložené komoře na bronzovém lůžku dovezeném s nejvyšší pravděpodobností z oblasti Řecka. Stejný původ měl i bronzový kotel zdobený reliéfy lvů o objemu přes 300 litrů. V době pohřbu byl po okraj naplněný medovinou. „Princ z Hochdorfu“, jak se keltskému velmoži přezdívá, měl boty zdobené zlatou fólií a stejně tak i opasek s dýkou a další osobní věci. Pro pobyt na onom světě dostal i kočár naložený zlatými nádobami. Jen o deset kilometrů dál, poblíž Aspergu, nalezli archeologové už v 19. století hrob stejně urostlého muže s podobně bohatou výbavou.

„Dlouho se spekulovalo o tom, že dvojici princů pochovaných v Hochdorfu a Aspergu pojilo příbuzenské pouto,“ říká Dirk Krausse z německého Státního úřadu pro ochranu historických památek. „Teď toto podezření potvrdily nové analýzy.“ Jejich výsledky zveřejnil tým vedený genetikem Johannesem Kraussem z lipského Ústavu Maxe Plancka pro evoluční antropologii ve vědeckém časopise Nature Human Behaviour. Studie nepřináší jen důkazy o pokrevním svazku princů z Hochdorfu a Aspergu, ale odhaluje nezvyklé uspořádání rané keltské společnosti.