„Stačilo píchnout ho do žíly a bylo hotovo.“ Injekce viru promění bílé krvinky v lék na leukemii, ukázaly experimenty

Nobelovu cenu zatím nemají, ale 13. dubna převezmou v Los Angeles „vědecké Oscary“. Carl June z University of Pennsylvania a Michel Sadelain ze Sloan Kettering Institute získali Breaktrough Prize in Life Sciences dotovanou pro každého laureáta třemi miliony dolarů. Jejich průlomový objev CAR‑T terapie už zachránil zdraví i život tisícům lidí po celém světě. June a Sadelain použili tuto léčbu poprvé před více než 10 lety v boji s dětskou leukemií. Dnes se CAR‑T terapie uplatňuje i u jiných nádorových onemocnění a testuje se proti dalším chorobám. Případy, kdy selže a nemoc se vrátí, jsou vzácné. CAR‑T terapie představuje náročnou proceduru, a tak dnes mnozí vědci usilují o její zjednodušení a zpřístupnění co nejširšímu okruhu pacientů. V poslední době se na lékařských kongresech i ve vědeckých časopisech objevují zprávy o radikálních inovacích.

Leukemie, při kterých se pacientům o překot množí bílé krvinky označované jako B‑lymfocyty, se daří léčit chemoterapií. Někdy ale některé krvinky propadlé nádorovému bujení léčbě odolají a nemoc se po čase vrátí. Lékaři obvykle nasadí jinou chemoterapii v naději, že na odolné buňky zabere. Bohužel, může se stát, že leukemické buňky přežijí i další chemoterapeutické ataky. Dříve tím lékaři arzenál vyčerpali, dnes mohou nasadit CAR‑T terapii. Použijí k ní jiný typ pacientových bílých krvinek, takzvané T‑lymfocyty. Ty mají za úkol likvidovat v organismu nežádoucí buňky, ale u nemocných leukemií v této funkci selhávají, protože ponechávají zhoubně bující B‑lymfocyty na pokoji. CAR‑T terapie tomu udělá přítrž. Genoví inženýři vnesou do odebraných T‑lymfocytů speciálně vytvořený umělý gen a krvinky si podle jeho instrukcí vytvoří zvláštní bílkovinu, tzv. chimérický antigenní receptor. Zkratka tohoto názvu dala jméno celé léčbě. Lékaři vrátí pacientovi geneticky pozměněné T‑lymfocyty do krevního oběhu a ty zahájí s leukemickými buňkami neúprosný boj. T‑lymfocyty se prostřednictvím chimérického antigenového proteinu navážou na zhoubně bující bílé krvinky a zničí je. 

Nadějné geneticky upravené viry

Náročnost CAR‑T terapie spočívá kromě jiného v tom, že se pro každého nemocného připravují léčebné buňky zvlášť z jeho vlastních T‑lymfocytů. Nelze je vytvářet předem třeba z buněk dárců krve, protože cizí bílé krvinky by imunitní systém nemocného odmítl. Pokusy geneticky upravit T‑lymfocyty tak, aby byly pro cizího příjemce akceptovatelné, zatím selhávají. Na kongresu American Society of Hematology konaném v San Diegu prezentovalo hned několik vědeckých týmů výsledky experimentů, které slibují jiné radikální zjednodušení CAR‑T terapie. Genetická úprava T‑lymfocytů už by se neodehrávala v laboratoři, ale přímo v těle pacienta. 

Velký příslib pro léčbu cukrovky. Vědci sází na „neviditelné“ a „rekvalifikované“ buňky

9. 2. 2024 ▪ 5 min. čtení

„Nepotřebujete vůbec odebírat pacientovi jeho buňky,“ vysvětluje John DiPersio z Washington University v americkém St. Louis v rozhovoru pro vědecký časopis Nature a přiznává, že byl k novému postupu dlouho skeptický. Když se na kongresu seznámil s výsledky nejnovějších experimentů, změnil názor. „Přesvědčili mě, že je to možné,“ říká onkolog. 

Vědci z amerických biotechnologických společností Interius BioTherapeutics a Umoja Biopharma vsadili na viry upravené metodami genového inženýrství. V přírodě potřebují viry ke svému množení proniknout do živé buňky a zapřáhnout její životní pochody do produkce nových virů. Jsou proto vybaveny k vnášení své dědičné informace do buněk. Genoví inženýři dokážou viry proměnit v trojské koně. Po úpravě sice proniknou do buňky, ale nejsou s to se tam množit. Vnesou do ní však podstrčený gen a zajistí, aby buňka podle jeho instrukcí vyráběla novou bílkovinu. Pro potřeby CAR‑T terapie teď vytvořili speciální viry, které se v lidském těle vážou jen na T‑lymfocyty a vnesou do nich gen pro tvorbu chimérického antigenního receptoru. Přímo v těle tak vznikají bílé krvinky schopné likvidovat leukemické buňky. 

Interius BioTherapeutics i Umoja Biopharma představily závěry experimentů, při kterých byly léčebné viry otestovány na opicích. Skeptici, jako je John DiPersio, se obávali, že T‑lymfocyty nejsou v organismu dost „nápadné“ a viry je budou v krevním řečišti ignorovat. Viry však přenesly potřebný gen do překvapivě velkého počtu krvinek a ty pak udělaly s B‑lymfocyty pokusných zvířat doslova krátký proces. „Stačilo jen píchnout virus do žíly a tím bylo hotovo,“ říká DiPersio.

Obě firmy už požádaly o povolení klinických testů na dobrovolnících trpících leukemií.

Palčivá otázka ceny

Kromě možných technických potíží provází CAR‑T terapii trable ekonomického rázu. Pro jednoho nemocného se bez nákladů na lékařskou péči cena šplhá i k půl milionu dolarů, tedy v přepočtu skoro 12 milionům korun. To je problém mnoha nových léčebných postupů využívajících metody genového inženýrství. Není proto jisté, zda léčba po zjednodušení zlevní. Cena terapií využívajících geneticky upravené viry dosahuje astronomických částek. V povědomí české veřejnosti je asi ještě případ chlapce Maxe s dědičnou spinální svalovou atrofií, kterému pomohla k léčbě genovou terapií Zolgensma jen veřejná sbírka, protože virový preparát zajišťující vnesení ozdravného genu do nervového systému stojí přes dva miliony dolarů. Novým cenovým rekordmanem je léčba hemofilie geneticky upraveným virem Hemgenix, která stojí pro jednoho pacienta 3,5 milionu dolarů. Pro mnoho nemocných tak bude finančně nedostupná. 

Důvody jsou zřejmé. Vývoj a testování genových terapií vyžadují investice srovnatelné s jinými léky. Jde řádově o miliardy dolarů. Náklady na léky proti hojně rozšířeným chronickým chorobám, jako je vysoký krevní tlak nebo vysoké hladiny cholesterolu v krvi, se rozpočítávají na stovky milionů lidí po celém světě, kteří je užívají dnes a denně po dlouhá desetiletí. Počet uživatelů tzv. genových terapií je mnohem menší a ti lék užijí jen jednou. Astronomická suma se pak rozpočítá na mnohem méně pacientů. Například první genovou terapií Glybera, určenou pro pacienty s dědičnou poruchou metabolismu tuků, byl v zemích Evropské unie vyléčen za pět let jeden jediný nemocný a pro výrobce, firmu uniQure, to bylo finanční fiasko.