Zimní jablka. Název výstavy nese několik asociací. Za prvé – protiklad v podobě zimy a léta. Za druhé – vzpomínka na zahradu, kde malířka vyrůstala. A za třetí – písnička od kapely Květy. Vzpomínkami a asociacemi je propojena celá její tvorba. Ať už putuje do minulosti, nebo žije dneškem, prostřednictvím obrazů – jak sama říká – ráda utíká od většinou nepříjemné reality. Zatímco na plátnech jejích souputníků často dramaticky tikají naše každodenní traumata, Ester Knapová vybíhá do lesů, na louky, do snů.
Metoda třicetileté výtvarnice, která pražskou AVU absolvovala před pěti lety, je vlastně prostá: většinou maluje podle fotografií z rodinného archivu, často zachycuje sama sebe, ale okamžikům, vytrženým třeba z dětských her, přidává štětcem nový rozměr. Nebo několik rozměrů. „Narážíme tu na výrazový svět analogický povaze archivní fotografie, ovšem s malířskými posuny a snovými interpretacemi. Jednoznačnost paměti tu bývá rozostřena ve prospěch obecněji pojaté, komplexní sdělnosti,“ vysvětluje v komentáři k výstavě její kurátor Petr Vaňous.
Stačí tedy už jen přivřít oči a vydat se napříč obrazem k lesu. Anebo otevřít branku do babiččiny zahrady. Ještě tam na větvích zbylo pár červených jablek.
Ester Knapová: Zimní jablka
VÝSTAVA, Trafo Gallery, Praha, do 25. února
