Jen si to zkuste představit. Nebo si to ani představovat nemusíte, že. Žijete si poklidný stereotypní život. V krásném domě s velkou zahradou, v pohodové čtvrti. Každé ráno vydatná snídaně s manželkou, každý den univerzita, poloprázdná posluchárna a stejné tváře studentů, které se vám občas – ale jen občas – podaří zaujmout (když je třeba řeč o zebrách). Každý den stejná pracovna, stejní kolegové a děkan, taky stejné a – přiznejme si – utopické plány, jak dopíšete konečně tu svou knihu, odpoledne pak zase domů, večeře, televize, sklenka vína, někdy i sex.
Je to poklidný život, ale vy prostě nemáte tak nějak koule na to se víc do toho všeho obout. Stojíte radši stranou než ve středu, díváte se zpovzdáli než zblízka a vždycky se snažíte dohodnout. Snad jen ta zatracená kolegyně, které se podařilo otisknout článek v časopise Nature, vás dokáže nadzvednout. Anebo snobští sousedé, kteří vás celé roky nepozvali na svůj vyhlášený večírek. A pak samozřejmě puberťačky a ty jejich mobily nad talířem! Na ty je v rodině Matthewsových vyhlášen přísný zákaz.
Jenže právě doma to taky začne. Nejprve se o Paulovi Matthewsovi zdá jeho dceři, pak jeho bývalce, posléze mu o tom, jak prochází jejich sny, vyprávějí studenti, sousedi, až jej začínají poznávat lidé v kině, v restauraci, na ulici. Aniž by se o to jakkoliv přičinil, stává se celebritou. Divnou celebritou, to si uvědomuje. Ale když mu dva zruční marketingoví specialisté řeknou, že je „momentálně nejzajímavější člověk na planetě“, a nabídnou mu spolupráci se značkou Sprite (vezme-li její produkty s sebou do oněch snů) anebo s Barackem Obamou, není divu, že mu začne ujíždět jaksi půda pod nohama.
„Je to ten poslední člověk na světě, u kterého byste čekali, že o něm budou všichni snít,“ komentoval tuhle roli Nicolas Cage a označil ji za jednu z nejlepších, kterou v kariéře čítající více než sto filmů, dostal. A právě na skvělý výkon Cage, proměněného v maskérně takřka k nepoznání, vsadil norský scenárista a režisér Kristoffer Borgli ve svém debutu v angličtině. Moc dobře udělal. Cage je roztomile ošoupaný v plandavém svetru a retro péřovce, smutně trapný při rodinných diskusích a neobratný v intimních situacích, ale taky s postupem doby dramatický, hysterický a děsivý. Každopádně drží vysokou laťku i tempo, a to i v pasážích, kdy snímek přece jen trochu ztrácí na dechu. A když jej ve finále zase popadne, nejste si už ničím jisti. Byla to komedie, drama, horor? Záleží na vás.
To se mi snad zdá / Dream Scenario (USA 2023)
FILM, scénář a režie Kristoffer Borgli, distribuce Aerofilms, v českých kinech od 11. ledna
