„Chvílemi jsem byl zděšen, kam jsem se to vlastně dostal. Brzy jsem si ale uvědomil, že jsem opět na počátku. Na topolech se chvělo listí a třpytila se řeka.“ Citát z dopisu, který napsal kdysi Zdeněk Sýkora svému příteli a kritikovi Jindřichu Chalupeckému, je přesný. Ať už se ve své tvorbě ubíral jakýmikoliv cestami – ať maloval surrealistické obrazy (40. léta 20. století), věnoval se realistické krajinomalbě (50. léta) a vyučoval ji na univerzitě i v amatérském kroužku v Lounech, anebo se uchýlil k abstrakci (60. léta) a strukturám, až propadl liniím –, pocit sounáležitosti s krajinou jej neopustil.  „Linie mají také vegetativní charakter, jako by se moje malování vrátilo k přírodě. Nemůžu se z nich vymotat. Jako bych spadl do džungle mezi liány a mám dojem, že z nich nevylezu. Pořád v nich cítím moc možností k prozkoumání,“ vysvětloval později metodu, jež jej proslavila po celém světě.

Na začátku 70. let si Zdeněk Sýkora uvědomil, že by mohl princip struktury, v níž je vše definováno podle jasných pravidel, nahradit principem náhody. Objevil totiž tehdy ve svých strukturách linii, jak říkal, osvobodil ji a začal s ní pracovat v nové paletě barev. První liniové obrazy vytvořil v červenci 1973 a maloval je pak až do své smrti v roce 2011, přičemž náhodnost se postupně stala určujícím faktorem celého cyklu. Výchozí souřadnice každé linie, tedy její šířku, délku, průběh a barvu totiž definoval tak, že si házel kostkou, později mu pomáhal počítač, který generoval čísla. A podle těchto náhodných „rozměrů“ Sýkora linie maloval olejovými a akrylovými barvami na plátno.

Jeho obrazy dnes vlastní přední světové galerie, jsou citovány ve všech zásadních knihách o moderním umění a vyhledávány sběrateli. První linii, plátno, kterým to všechno před půlstoletím začalo, zakoupila před lety Galerie Benedikta Rejta v Lounech a letos ji představuje – formou výstavy ve výstavě – v rámci expozice Krása. Moment, který byl mezníkem i ve světovém umění, připomněla též kutnohorská GASK a přístupná je právě „výstava jednoho obrazu“ v Domě U Kamenného zvonu v Praze. Pod gotickými klenbami kaple září Sýkorova Linie č. 39 jako zpráva z jiných galaxií. Anebo je to poselství od břehů Ohře?  „Je třeba vnímat je přímo, vstupovat do nich jako do vody a nechat se unášet,“ říkal Zdeněk Sýkora.

Zdeněk Sýkora: Linie č. 39

VÝSTAVA, Galerie hlavního města Prahy – Dům U Kamenného zvonu, do 10. září 

Zajímají vás další kvalitní články z Hospodářských novin? Výběr těch nejúspěšnějších posíláme každý všední den večer v našem newsletteru 7 v SEDM, který si můžete zdarma přihlásit.

Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.

  • Veškerý obsah HN.cz
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Ukládejte si články na později
  • Všechny články v audioverzi + playlist
za 40 Kč nebo za 80 Kč
Navíc mobilní aplikace
a web bez reklam