„Chvílemi jsem byl zděšen, kam jsem se to vlastně dostal. Brzy jsem si ale uvědomil, že jsem opět na počátku. Na topolech se chvělo listí a třpytila se řeka.“ Citát z dopisu, který napsal kdysi Zdeněk Sýkora svému příteli a kritikovi Jindřichu Chalupeckému, je přesný. Ať už se ve své tvorbě ubíral jakýmikoliv cestami – ať maloval surrealistické obrazy (40. léta 20. století), věnoval se realistické krajinomalbě (50. léta) a vyučoval ji na univerzitě i v amatérském kroužku v Lounech, anebo se uchýlil k abstrakci (60. léta) a strukturám, až propadl liniím –, pocit sounáležitosti s krajinou jej neopustil.  „Linie mají také vegetativní charakter, jako by se moje malování vrátilo k přírodě. Nemůžu se z nich vymotat. Jako bych spadl do džungle mezi liány a mám dojem, že z nich nevylezu. Pořád v nich cítím moc možností k prozkoumání,“ vysvětloval později metodu, jež jej proslavila po celém světě.

Na začátku 70. let si Zdeněk Sýkora uvědomil, že by mohl princip struktury, v níž je vše definováno podle jasných pravidel, nahradit principem náhody. Objevil totiž tehdy ve svých strukturách linii, jak říkal, osvobodil ji a začal s ní pracovat v nové paletě barev. První liniové obrazy vytvořil v červenci 1973 a maloval je pak až do své smrti v roce 2011, přičemž náhodnost se postupně stala určujícím faktorem celého cyklu. Výchozí souřadnice každé linie, tedy její šířku, délku, průběh a barvu totiž definoval tak, že si házel kostkou, později mu pomáhal počítač, který generoval čísla. A podle těchto náhodných „rozměrů“ Sýkora linie maloval olejovými a akrylovými barvami na plátno.

Jeho obrazy dnes vlastní přední světové galerie, jsou citovány ve všech zásadních knihách o moderním umění a vyhledávány sběrateli. První linii, plátno, kterým to všechno před půlstoletím začalo, zakoupila před lety Galerie Benedikta Rejta v Lounech a letos ji představuje – formou výstavy ve výstavě – v rámci expozice Krása. Moment, který byl mezníkem i ve světovém umění, připomněla též kutnohorská GASK a přístupná je právě „výstava jednoho obrazu“ v Domě U Kamenného zvonu v Praze. Pod gotickými klenbami kaple září Sýkorova Linie č. 39 jako zpráva z jiných galaxií. Anebo je to poselství od břehů Ohře?  „Je třeba vnímat je přímo, vstupovat do nich jako do vody a nechat se unášet,“ říkal Zdeněk Sýkora.

Zdeněk Sýkora: Linie č. 39

VÝSTAVA, Galerie hlavního města Prahy – Dům U Kamenného zvonu, do 10. září 

Zajímají vás další kvalitní články z Hospodářských novin? Výběr těch nejúspěšnějších posíláme každý všední den večer v našem newsletteru 7 v SEDM, který si můžete zdarma přihlásit.