Malíři Antonín Střížek a Jakub Janovský, fotografové Alžběta Jungrová a Tono Stano, šperkaři Jiří a Viktorie Beldovi, architekt Zdeněk Fránek, výtvarník a hudebník Vladimír 518, sochař Matyas Pavlik, módní návrhářka Natálie Dufková a také skláři Zdeněk Lhotský či Martin Janecký. Velmi různorodá společnost zvučných jmen se sešla v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze při – na současné české a vlastně i evropské poměry - velmi netradiční výstavě. Dostala název Skleněná duše / Pietas a představuje kolekci uměleckých pohřebních uren ze skla.
Urna. Už jen to slovo zarazí. Všichni také víme, jak vypadají nádoby pro zpopelněné lidské ostatky, ty vesměs unifikované a nezajímavé objekty. Tak jako se dnes v Česku „nenosí“ téma stáří, bolesti a posledních věcí člověka, tak se zrovna nepěstují pohřební rituály, natož aby se rozvíjelo funerální umění. A o to tu právě běží, to se snaží podpořit skupina Glaz Bridge, jež výstavu iniciovala. Její zakladatelka a kurátorka Martina Sikorová, která má dlouholeté zkušenosti s prací v hospicu, otevírá diskusi o křehkých tématech a chce vrátit umění, jež vzdává úctu mrtvým, někdejší význam.
Kulturní tipy: Na filmy do Karlových Varů, za akrobaty k řece a za muzikou do pražských Holešovic
Jak dokazuje veskrze pozitivní odezva mezi špičkovými umělci a renomovanými sklářskými studii, její snaha není vůbec marná. Během loňského roku vznikla originální kolekce, která – slovy kurátorky – je sama o sobě „příběhem, jak se tradiční tavená plastika v dialogu s kovem, minerály a šperkařskými technikami stává novým artefaktem“. A v krásné umělecké předměty se proměňují tedy i pietní schránky. Jsou to sochy, dózy, šperkovnice, do nichž lze uložit i fotografie, dopisy, prostě vzpomínky.
Skleněná duše / Pietas
VÝSTAVA, Uměleckoprůmyslové museum v Praze, do 17. září
