Majitel památkově chráněného domu v centru Plzně před lety zavolal památkáři Petru Marovičovi: „Potřeboval bych na střeše udělat tři vikýře,“ řekl podnikatel. „Jaké?“ zeptal se tehdejší vedoucí magistrátního odboru památkové péče. „Čtyřicet,“ zněla odpověď. „Čtyřicet na čtyřicet? To je zvláštní rozměr,“ reagoval památkář. „To není rozměr,“ pravil vlastník a zavěsil. „Až poté jsem pochopil, že nabízí úplatek a cenu za jeden vikýř. Nepovolil jsem je,“ uzavírá svou vzpomínku Petr Marovič. Sedmašedesátník, který vedl městské památkáře od roku 1990 do roku 2018, kdy odešel do důchodu, a dnes už si ponechává jen malý úvazek, je v Plzni považován za žijící legendu oboru. Patří mezi takzvané městské památkáře, kteří mají u povolování staveb rozhodující pravomoc a disponují kýženým razítkem. Doporučení a posudky pro ně vypracovávají „státní“ památkáři, v případě Plzně ti z regionálního pracoviště Národního památkového ústavu sídlícího v západočeské metropoli.

Zbývá vám ještě 90 % článku
Předplatné za 40 Kč na 4 týdny
  • První měsíc za 40 Kč, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se