Místo koláče pizza a hlídání až po józe. Prarodiče už nechtějí být chůvou na plný úvazek. Co se změnilo a jak to zvládnout?

Dvaasedmdesátiletý Ladislav Mindoš hlídal svá vnoučata od narození. Rád s nimi chodil na procházky s kočárkem, a jakmile už děti nebyly kojené, bral si je i na noc. Vnoučata má čtyři svá plus další tři od současné partnerky. Když byly děti menší, bral si je na chalupu klidně čtyři, teď už je ale „hlídá“ jen po dvou. „Jsou starší a pro mě je těžší zabavit děti ve věku šest až 14 let,“ vysvětluje. 

I přesto stále milují jeho ukolébavky a pohádky. „Slovník dnešní mládeže na mě moc nepoužívají, ale i tak se snažím být pokrokový, takže slova jako cool a nice pro mě nejsou problém,“ usmívá se. Na chalupu si je bere na týden i několikrát do roka. Někteří jeho kamarádi na vsi fungují skoro jako rodiče a vnoučata vozí do školy i ze školy a tráví s nimi ještě mnohem víc času, protože bydlí spolu s dětmi nebo blízko nich. „Ale také mám kolem sebe dědečky a babičky, kteří pokud vyloženě nemusí, tak si vnoučata aktivně neberou nebo je to přímo zatěžuje,“ říká. Nejen na sítích se objevují stesky, že právě takových prarodičů – zejména žen, které už mají dost své pečovatelské role – přibývá.