Lidé začali pít mléko domácích zvířat ve velkém před devíti tisíci roky na severovýchodě Anatolie, rozsáhlého poloostrova, který dnes tvoří většinu asijské části Turecka. S chovem dobytka se tato inovace jídelníčku rozšířila po světě. Lidé získávali z mléka cenné bílkoviny, tuky, minerály a vitaminy. Nabízel se jim i mléčný cukr, laktóza. Ten ale využili jako zdroj energie jen ti, kteří ho dokázali strávit. Děti si pro tento účel vyrábějí v tenkém střevě enzym laktázu a s jeho pomocí pak štěpí mléčný cukr konzumovaný v mateřském mléce. V dospělosti však přestává tenké střevo tento enzym produkovat a cukr z vypitého mléka zůstává v útrobách nerozložený. Nestrávená laktóza se dostává do tlustého střeva, kde ji využijí jako zdroj energie střevní bakterie. Rozkládají ji na organické kyseliny a plyny, jako je oxid uhličitý, metan a vodík. Přemíra plynů a kyselin ovšem vyvolává širokou škálu střevních potíží od nadýmání přes nevolnost až po průjmy.

Zbývá vám ještě 80 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se