Žralok zabiják vyklízí pole, jihoafrické kosatky si ho podávají k večeři

Román Čelisti amerického spisovatele Petera Benchleyho, a především jeho filmová adaptace režírovaná Stevenem Spielbergem vykreslily žraloka lidožravého, také nazývaného bílý, jako krvežíznivou stvůru dokonale uzpůsobenou k zabíjení. Na člověka přitom tento druh žraloka útočí jen vzácně. Paryba s velkou tlamou plnou zubů, která se běžně pohybuje rychlostí pětadvacet kilometrů v hodině, ovšem zaslouženě vzbuzuje respekt. Samci nebývají delší než čtyři metry, samice dorůstají délky až šest metrů a hmotnosti dvou tun. Jak ale dokazuje výzkum vědců pod vedením britské ichtyoložky Alison Townerové působící na Rhodesově univerzitě v jihoafrické Makhandě, tito žraloci mají v přírodě velmi zdatného protivníka, kterému raději zcela vyklidí pole. Dokazuje to vývoj situace v okolí západokapského města Gansbaai, které bylo Mekkou nadšenců toužících spatřit žraloka lidožravého na vlastní oči.

Poslední dobou odjíždějí turisté z tohoto jihoafrického rybářského města zklamaní – obávané predátory ani nezahlédnou. Ze záznamů vědců, kteří zkoumají zdejší žraloky lidožravé už patnáct roků, vyplývá, že ještě před pár lety se ve studované oblasti běžně pohybovalo najednou i deset jedinců. V posledních pěti letech se ale opakovaně stává, že vědci ve stejných lokalitách nezaznamenají výskyt ani jednoho, a to po dlouhé týdny i měsíce. Přitom ještě mezi lety 2007 a 2017 byla nepřítomnost žraloků u města Gansbaai naprosto výjimečnou událostí. V roce 2007 zmizeli na týden a v roce 2016 se vytratili na tři týdny.