Navoněný romantik Dracula. Luc Besson pumpuje do upírské klasiky melodramatickou krev

Irský spisovatel Bram Stoker v románu Dracula popsal titulní postavu jako odpudivou bytost, která si chce podmanit svět a je ztělesněním absolutního zla. Francouzský režisér Luc Besson ve filmu Dracula: Příběh lásky na téhož upíra nahlíží jako na pohledného milovníka, jenž se napříč staletími trýzní smrtí své zbožňované princezny.

Důvěrně známý literární příběh o upírském hraběti, který přijíždí do Anglie ukojit svoji lačnost po nové krvi, se během více než stovky let dočkal bezpočtu filmových i televizních přepisů. Počínaje mistrovským dílem německého expresionismu Upír Nosferatu (1922) se adaptace liší svou stylizací, drastičností, sexuální symbolikou i interpretacemi. Mimo ně vznikla i řada parodií typu Ples upírů (1967) nebo žánrových mutací – od baletního filmu až po pornografické verze.

Snímek Dracula: Příběh lásky, který se od konce října promítá v českých kinech, měl premiéru necelý rok poté, co byl uveden atmosférický horor Nosferatu od Roberta Eggerse. Oba filmy nemá smysl porovnávat, neboť pohledy tvůrců na upíří mytologii, její vizuální pojetí nebo motivace postav se zásadně odlišují. Luc Besson nezastírá, že není fanouškem hororů ani Draculy. Zaujal ho ale aspekt, který překračuje tradiční hranice vampyrismu – Draculův osud chápe jako příběh lásky.

Odkud se bere zlo jménem Pennywise? Na obrazovky zamíří nový seriál na motivy Kingovy knihy

3. 10. 2025 ▪ 3 min. čtení

Francouzský režisér není první tvůrce, jenž takto na Draculu nahlíží. Nicméně překvapivé je, jak moc se jeho snímek podobá výkladu, který představil ve svém hvězdně obsazeném gotickém hororu Francis Ford Coppola v roce 1992. Odvíjí se z téhož východiska a zároveň domýšlí totožné dějové motivy.

Prokletí nesmrtelnosti

Příběh začíná v roce 1480, kdy kníže Vlad, kterého ztělesňuje Caleb Landry Jones, po tragické ztrátě milované ženy v zoufalství zavrhne Boha a jako upír Dracula je odsouzen k prokletí nesmrtelnosti. O čtyři sta let později se však v Paříži setká s mladou ženou, která se jeho zesnulé manželce Elisabetě nápadně podobá.

Onou dívkou je Mina Murrayová (obě ženské postavy hraje Zoë Bleuová), snoubenka zástupce advokátní kanceláře Jonathana Harkera, jehož neduživě ztvárňuje Ewens Abid. Právník je - stejně jako v románu - právě na pracovní cestě v zasněžených Karpatech, aby na hradě hraběte Draculy uzavřel nemovitostní smlouvu.

Na rozdíl od Coppolova filmu, který se v základních rysech držel předlohy, pumpuje Besson do svého filmu novou krev v podobě řady změn. Příběh místo do Anglie situuje do Paříže v předvečer Světové výstavy v roce 1889. Věhlasného vědce Van Helsinga nahrazuje bavorským knězem v podání Christopha Waltze, do jedné postavy slučuje Draculova služebníka Renfielda a Mininu přítelkyni Lucy. Lačné Draculovy nevěsty na hradě zastupují skřeti, kteří připomínají oživlé chrliče z katedrály Notre-Dame.

Mnohé důležité pasáže ze Stokerova románu se do více než dvouhodinového filmu nevešly. Besson neadekvátně velký prostor naopak věnuje nově dopsaným retrospektivám. Ty se neodehrávají pouze na sklonku středověku, kdy Dracula ještě jako Vlad bojoval s Osmany a krutě je popravoval, ale také v průběhu dalších století, jimiž zkormoucený hrabě bloudí.

Estét toužící po afrodiziaku

Součástí jeho putování je v rámci draculovské mytologie nový motiv - upírova snaha najít „dokonalý“ parfém, který by na ženy působil jako afrodiziakum. Besson si zde bezostyšně vypůjčuje klíčový nápad z filmu Parfém: Příběh vraha (2006). Vůči Draculovi to je navíc dehonestující přístup, jelikož upír takřka ve všech filmech ženy odpuzuje, ale zároveň i fascinuje a vzrušuje svým charismatem a uhrančivým pohledem. Nemá zapotřebí pomáhat si nějakými flakony s voňavkou.

Honosnou výpravu a přepychové historické kostýmy doplňuje ohňostroj speciálních efektů.

Foto: SND Films

Draculův nejslavnější představitel Bela Lugosi v hororu studia Universal z roku 1931 působil jako démonický, ale elegantní pokušitel. Další upírův ikonický představitel Christopher Lee ve filmové sérii studia Hammer z Draculy učinil - navzdory jeho chladné krutosti - sexuální idol. Oba své oběti neznásilňovali, nýbrž sváděli. Tento přístup přitom není v rozporu s literární předlohou, kterou lze vnímat i jako metaforu sexuálních úzkostí a potlačovaných tužeb viktoriánské éry.

Caleb Landry Jones, jenž vytvořil titulní roli v Bessonově snímku DogMan (2023), zosobňuje Draculu jako tragickou postavu, odsouzenou žít ve stínu smrti a čekat na reinkarnaci ztracené lásky. Na konci 19. století z něj však zároveň činí dandyovského estéta, který se rád obklopuje krásnými věcmi. Toto romantizující pojetí knížete temnot nikoli jako bestiálního, ale jako švihácky oblečeného nešťastného monstra znovu připomene Coppolův film.

I z nového snímku je zřejmá snaha tvůrců jeho titulní postavu polidštit a nahlížet na ni spíše jako na zoufalé „zvíře“, jehož každý čin motivuje vášnivé pouto k milované „krásce“. Ne zcela se to ale daří. Přestože má Dracula špičáky plné lásky, stále z nich kape krev, jak dokládají scény upírských orgií, v nichž se zakusuje do alabastrových krčků zhýralých šlechtičen ve Versailles či v extázi se zmítajících řeholnic v klášteře.

Kníže temnot na denním světle

Draculovská mytologie samozřejmě není nedotknutelná a román je různým interpretacím otevřený, mimo jiné proto, že nemá jen jednoho protagonistu. 

Zásadní ale je respektovat alespoň elementární zákonitosti žánru. S nimi však Besson nakládá, jak se mu zlíbí. Klidně proto nechává Draculu, ale i Mininu lascivní, upírskou krví nakaženou přítelkyni Marii v přepjaté kreaci Matildy De Angelisové promenádovat se venku za denního světla, aniž by je to nějak oslabovalo.

Film, který podkresluje dramatická hudba Dannyho Elfmana, se může opřít o rozpočet 45 milionů eur. Vložené peníze jsou vidět takřka v každé scéně - honosnou výpravu a přepychové historické kostýmy doplňuje ohňostroj speciálních efektů. Nicméně žánrový posun, který upírský horor proměňuje spíše v romantické melodrama, způsobuje, že uprostřed těchto vizuálně atraktivních obrazů titulní postava po většinu času truchlí a trpí. Podobně jako diváci, kteří mají rádi klasického Draculu.

Dracula: Příběh lásky

FILM, režie Luc Besson, v českých kinech od 30.10.