S nikým jiným než s bráchou bych nešel. Jak bratři Dandové vyrazili do Íránu a došli do Santiaga

Před kostelem Panny Marie Sněžné na pražském Jungmannově náměstí stojí za sychravého počasí dva mládenci. Jsou oblečení stejně jako před několika měsíci, kdy se vydávali na dalekou pěší pouť, na sobě mají bundy, pořádné boty, v batozích mají zabalený i stan. Je 23. listopad a ti dva se symbolicky fotí v cíli svého putování a zároveň na místě, kde začala zkouška jejich bratrství.

Právě odsud bratři Přemysl a Matyáš Dandovi 9. července 2021 vykročili na cestu, jejímž cílem měl být íránský Teherán. Zabrala jim 138 dní a nachodili při ní asi čtyři tisíce kilometrů, a i když se do Íránu kvůli covidu nakonec nedostali a museli rychle změnit plány, nedělali si z toho těžkou hlavu. Ani území starodávné Persie nebylo jejich původní metou. „Přemkovým snem bylo vždy Thajsko, což by vyšlo asi na deset tisíc kilometrů,“ říká devatenáctiletý Matyáš. Írán bratři zvolili, protože došli k závěru, že cestovat přes Afghánistán, Pákistán nebo Myanmar, kde letos proběhl vojenský převrat, není dobrý nápad. A když ani Írán nevyšel, putovali jiným směrem.