Bratrovo vyprávění ještě Paměť národa nemá, říká Šmíd. Jeho údajná smrt urychlila revoluci

Dne 17. listopadu 1989 šel tehdejší student gymnázia Michal Šmíd se starším bratrem Martinem, studujícím Matematicko‑fyzikální fakultu, demonstrovat na pražský Albertov. S průvodem dorazili na Národní třídu. Těsně před brutálním zásahem policejních jednotek se jim podařilo odejít a v pořádku se dostali domů. Když druhý den večer začaly Svobodná Evropa a Hlas Ameriky vysílat zprávu, že při zásahu na Národní zahynul student Martin Šmíd, přišli do pražského bytu Šmídových nejdřív policisté a pak Martinovi zdrcení spolužáci. „My jsme v té chvíli o vysílání rozhlasu nic nevěděli, tu fámu jsme se dozvěděli až od nich. Otec všem řekl, že to je nesmysl, vždyť Martin odešel asi před dvěma hodinami do Realistického divadla, kde začala divadelní stávka,“ vzpomíná Michal Šmíd. Pak se u Šmídových dveře netrhly, přicházeli další lidé a znovu policisté, kteří vyšetřovali, kdo a proč „fake news“, jež pomohla dostat do ulic i dosud váhající, vlastně vypustil. Dodnes nebyly okolnosti této události uspokojivě vysvětleny.

Mladší z obou bratrů Šmídových, letos 48letý Michal, prochází chodbou vinohradského domu, na jehož zdech visí černobílé portréty starých lidí. „Většina z nich už bohužel nežije, ale máme zaznamenané jejich příběhy,“ říká Michal Šmíd, dnes už také mírně prošedivělý, rozvážně hovořící muž v tmavém svetru.