Češi a alkohol: stará láska nerezaví, i když pijeme méně a jinak než před dvaceti lety

Důležitou změnou je i to, že mladší generace přestává brát pivo jako jediný, hlavní a nezpochybnitelný alkoholický nápoj. „Mnohem více pijí koktejly a víno, u piva dávají přednost minipivovarům. Bavíme se o generaci mezi 20 a 40 roky. Starší generace zůstává u piva, ale i tady se postupně přechází od desítky k o něco silnější a chuťově výraznější dvanáctce,“ popisuje Šuráň proměnu pivní chutě obyvatel. I tuto změnu potvrzují statistická data. Zatímco vedle piva klesá i konzumace lihovin a destilátů, obliba vína mezi Čechy roste. Jeho spotřeba během dvou dekád stoupla o více než čtvrtinu a u šumivých vín, mezi něž se řadí i stále populárnější prosecco, dokonce o polovinu.

Vstanou noví štamgasti?

Pivovarníci si nepříznivý trend uvědomují, ale překvapivě by jim zase tolik nevadil, kdyby Češi a také Češky pili pivo málo, ale pravidelně: „Klidně jedno až dvě piva denně. Pak bude dostatečná spotřeba a zároveň se bude pivo lépe vařit, protože budou minimální sezonní výkyvy. Nárazové pití nikomu neprospívá, ani pivovarníkům, ani zákazníkům,“ je přesvědčený Jan Šuráň.

Měsíc nepít?! Díky kampani Suchej únor statisíce Čechů pijí méně i v dalších měsících

3. 2. 2023 ▪ 2 min. čtení

Pivovary tak trochu hledají někoho, jako je Martin Tománek, grafik a pivař. Ten během roku svá dvě piva denně vypije spolehlivě – pokud tedy nedrží suchý únor, což je tradice, s níž začal před několika lety, aby, jak říká, nechal tělo odpočinout. „Měl jsem i období, kdy jsem několik let pil jen víno, vrátil jsem se ale k pivu. Vyhledávám piva, která jsou zajímavá a dobře řemeslně zpracovaná. Ve venkovské hospodě na konci výletu ale nebudu pohrdat tím, co tam mají,“ říká Tománek v holešovické hospodě U Kohouta, kam chodí nejčastěji. V podniku, který byl dříve jedním z prvních pražských irských pubů zaměřených na tmavý Guinness, mají nyní vždy na čepu dva ležáky z menších pivovarů, točí ale také silnější speciály dalších značek. Stejnou dramaturgii dnes volí nemálo restaurací, jež chtějí vyjít vstříc náročnějším konzumentům piva.

Grafik Martin Tománek je podle pivovarů ideální konzument piva: nepije nárazově ve velkém, chodí na svá pouhá dvě piva, zato každý den.

Foto: Václav Vašků

K nim patří také Tománek, o čemž svědčí i jeho další oblíbené štace: letenská hospoda Hangár, která jako létající pivovar začala vařit vlastní značky piva v lounském pivovaru ZLoun, a pivotéka Base Camp u metra na Hradčanské, kde jsou k dostání stovky českých i zahraničních druhů piv. Za zcela novými chutěmi Tománek vyráží občas o víkendech do minipivovarů mimo Prahu, už před sedmi lety také začal zkoušet s přáteli v jednom sklepě vařit i vlastní piva. „Nemyslím si, že bych se nějak výrazně lišil od běžného pivaře. Rád ochutnávám a asi nejsem chuťově tak konzervativní, nakonec ale taky z tradice končím u dobrého ležáku. V oblibě mám teď ty německé a bavorská kouřová piva,“ dodává u ležáku Rampušák z pivovaru Dobruška.

Stále živou tradici alkoholicky slabšího, pitelného ležáku, který je v Česku spojený se spodně kvašenými pivy s více hořkou chutí, potvrzuje i Martina Ferencová, výkonná ředitelka Českého svazu pivovarů a sladoven: „Jeho obliba mezi dalšími pivy v posledních deseti letech setrvale roste. Podíl ležáků na trhu je asi 55 procent. Silnější pivní speciály se drží na čtyřech až pěti procentech. Zbytek tvoří slabší výčepní pivo.“ Podle ní se pivovary také přizpůsobují sezonní nabídce – v zimě více vaří silnější piva a v létě naopak slabší.

Výstav v Česku uvařeného piva v roce 2021 (za loňský rok ještě nejsou kompletní statistiky) byl 19,6 milionu hektolitrů. Z toho 8,2 milionu hektolitrů – a tržní podíl 42 procent – drží tuzemský lídr, skupina Plzeňský Prazdroj, které kromě „plzně“ patří i značky Gambrinus, Kozel nebo Radegast. Asi čtvrtina produkce tuzemských pivovarů jde na export. Pouhá tři procenta trhu obsadilo více než pět stovek minipivovarů, které dohromady uvaří asi 450 tisíc hektolitrů. Přesto to byly právě minipivovary, kdo měl na změnu stylu pití piva největší vliv. Zejména tím, že donutily velké hráče, aby se více snažili a začali s pivními speciály, pšeničným či sezonními pivy. Průměrný výstav minipivovaru není podle statistik vyšší než tisíc hektolitrů ročně, přesto stále přibývají nové. Už zmíněný sládek Jan Šuráň věří, že se tento trend nezastaví: „Lidé je budou mít rádi nebo je budou nenávidět, ale nebudou jim lhostejné.“

Ani menší pivovary, jež staví na pestrosti chutí, si ale nemohou dovolit opomíjet dobře uvařený ležák. „Je to jistota, která se vždycky prodá. Žádný český pivovar se bez něj neobejde,“ poznamenává Martin Hromádka, sládek minipivovaru Antoš ve Slaném. Plzeňský lídr trhu mluví dokonce o nárůstu prodejů ležáků. „Neovlivnilo to ani zdražování, ke kterému jsme loni byli nuceni přistoupit,“ říká Tomáš Mráz, obchodní ředitel Plzeňského Prazdroje.

V zajetí prosecca a rumu

Podle nedávného výzkumu agentury Nielsen pije víno pravidelně necelá pětina Čechů, občas si ho ale dá celých 83 procent lidí a čtyři procenta přiznala každodenní konzumaci. Nejčastější „dávkou“ jsou dvě skleničky, pětina respondentů se blíží vypití celé sedmičky. Statistiky ČSÚ uvádějí, že na průměrného Čecha předloni připadlo 20,8 litru vypitého vína, tedy zhruba 30 lahví ročně. To je o čtvrtinu více než před dvěma dekádami a nejde jen o víno od domácích vinařů, zvýšil se také dovoz vína ze zahraničí, jehož se na tuzemském trhu prodalo za více než čtyři miliardy korun.

Výzkum agentury Nielsen zaznamenal, že pro víno si Češi nejčastěji chodí do supermarketů, specializované vinotéky jsou až na druhém místě. A že nejoblíbenějším druhem vína dlouhodobě zůstává bílé a suché. Skokanem dekády jsou ale perlivá vína, vedle sektů se stále více prosazují již zmíněná prosecca. Úspěch zažívají i díky míchaným nápojům, jako je například Aperol, a postupně se jim daří nahrazovat roli tradičních aperitivů jako Cinzano nebo Martini. Prudký nárůst perlivých vín je dobře vidět v perspektivě posledních deseti let. Zatímco v roce 2012 se jich do Česka dovezlo za 364 milionů korun, v posledních dvou letech už dovozy překročily 800 milionů korun. A stále rostou.

Více než miliardové hodnoty už dosáhl dovoz dalšího z chuťových skokanů, třtinového rumu. Podle statistik zaměřených na konzumaci ale spotřeba destilátů klesá. Šéf Unie výrobců a dovozců lihovin Vladimír Darebník je přesvědčený, že za to vedle změny spotřebitelských preferencí může i k lihovinám nespravedlivá výše spotřební daně, která je zdražuje. Ta je u jednoho panáku přes pět korun – oproti půllitru piva je více než trojnásobná. Vína dokonce nejsou zdaněna vůbec a mají naopak řadu daňových úlev a výhod. S výjimkou těch šumivých, kde je zdanění jedné deci prosecca oproti velkému panáku méně než poloviční.

„Při pohledu na průměrnou spotřebu v ostatních evropských zemích vidíme, že přibližně 40 procent se vypije ve formě piva, 30 procent připadá na víno a 30 procent na lihoviny. U nás je polovina pivo a lihoviny tvoří 27 procent,“ vyčísluje Darebník a dodává, že lihoviny podobně jako pivo nejvíce konzumují lidé mezi 40 a 50 lety.

Pokud jde o trendy, Vladimír Darebník zmiňuje jeden, který připisuje covidu: nárůst podílu lihovin vypitých doma na úkor hospody, který se během posledních tří let podle interních statistik lihovarníků zvýšil ze 70 na 80 procent. Druhý trend by mohl být jedním z důvodů statistického poklesu spotřeby: tuzemští pijáci mají větší zájem o dražší značkový alkohol namísto běžných konzumních lihovin. „V podstatě pijí objemově méně, ale utratí za to více peněz,“ vysvětluje svůj pohled Darebník. Ve svých preferencích se přitom nijak zásadně neliší od západní Evropy: pití, které je v kurzu tam, se rychle dostane i do Česka. V současnosti tak stoupá obliba zejména rumů a ginu. Také to dobře dokládají statistiky importu alkoholu. Již zmíněný dovoz třtinových rumů v posledních dvou letech překročil miliardu, přitom před deseti lety jich bylo na tuzemský trh dodáno jen za 235 milionů korun. Bylinné likéry, kde jsou hlavní české značky Becherovka a Fernet, si podle Darebníka svoje konzumenty stále drží, a to především u střední a starší generace.

Podle dat společnosti Dotykačka, jež vycházejí ze zaplacených účtenek, se v posledních letech projevily vlny zájmu o užší produktové kategorie. Začalo to irskou whisky, pokračovalo rumy a americkými bourbony a poslední dobou stoupá popularita ginů. Podle ředitele Dotykačky Petra Menclíka po roce 2018 významně posílila prémiová značka českého rumu Republica, kterou na trh uvedla likérka Božkov ke 100. výročí vzniku Československa. Celkově lze ale také z dat Dotykačky vyčíst, že se v českých gastropodnicích loni vypilo téměř o pětinu méně lihovin než v posledním předcovidovém roce 2019.

Piju zdravě, piju nealko

Na prodejce lihovin ze všech výrobců alkoholu nejvíce dopadá trend zdravého životního stylu. Nejen Češi nahlíží na „tvrdý“ alkohol jako na zdraví nejškodlivější. S tím ale šéf Unie výrobců a dovozců lihovin Vladimír Darebník nesouhlasí. „V přepočtu na absolutní alkohol velká jedenáctka piva obsahuje jeden a půl velkého panáku vodky a dvě deci vína mají téměř dva panáky vodky. Alkohol je jen jeden,“ argumentuje a ohrazuje se také vůči názoru, že cenově nejdostupnější alkohol tvoří hlavně nejlevnější druhy vodky a tuzemáku (náhražky rumu). „Tím je na trhu krabicové víno, kde za 30 korun bez jakékoliv spotřební daně získáte 150 gramů čistého alkoholu (zhruba patnáct malých panáků běžné lihoviny – pozn. red.). Považuji to za výsměch všem odborníkům a velký dluh státu vůči společnosti,“ zlobí se Darebník.

Podle výzkumu Státního zdravotnického ústavu pije v Česku alkohol denně nebo obden přes 15 procent lidí. Častěji jde o muže (22 procent) než o ženy (necelých devět procent). Zdravotníci upozorňují, že oproti světu je tuzemská spotřeba alkoholu stále vysoká. Takzvaní problémoví konzumenti a konzumenti s vysokým rizikem, kterých ani příliš nepřibývá, ale ani neubývá, sice tvoří necelých 17 procent obyvatelstva, vypijí však fakticky dvě třetiny veškerého čistého alkoholu ve spotřebě na hlavu. Za těmito propočty stojí Národní ústav duševního zdraví, který se významně podílí i na akci Suchej únor.

Přesvědčených celoživotních abstinentů jsou v populaci podle různých studií čtyři procenta. Ani tento podíl se příliš nemění, kvůli už zmíněné změně životního stylu ale přibývá lidí, kteří pijí jen velmi málo a alkohol pro ně není vůbec důležitý. „Polovina kamarádů pije, polovina ne nebo pití omezuje podobně jako já. Ještě před pár lety většina přátel pila a byla to norma. Teď se mi zdá, že začíná být normou nepít,“ říká Denisa Svobodová, která dokončuje magisterské studium na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze. Pětadvacetiletá studentka výrazně omezila alkohol před dvěma lety z jednoduchého důvodu: nebylo jí po něm dobře. „Netvrdím, že si nějakou skleničku občas nedám, nejsem zatvrzelý abstinent. Ale po dvou třech skleničkách vína mám tak silné kocoviny, že jsem prakticky přestala pít.“ Pokud už si alkoholický nápoj objedná, vybere si víno nebo gin s tonikem, protože obojí se dá popíjet dlouho. Také proto se straní piva.

Prakticky vůbec do hospody nechodí ani šestadvacetiletý Michal Zavrtal, který v Brně pracuje jako stavbyvedoucí. „Pokud už jdu, dám si nějaké nealko. A když si dám jednou za rok pivo, tak mi už po dvou třech přestane chutnat. Většinou je to na silvestra nebo při větší oslavě narozenin. To, že nepiju, mě ale nijak neomezuje,“ podotýká. Jeden z hlavních důvodů, proč se alkoholu vyhýbá, je sport. „Říká se, že jeden propitý večer zmarní týden cvičení v posilovně, což mi vadí,“ dodává Zavrtal, který pití alkoholu navíc považuje za vyhazování peněz.

Lidem s podobným postojem vycházejí pivovary vstříc nabídkou nealkoholického piva. Oblíbila si ho však i většinová populace. Jeho prodeje rostou u všech pivovarů a alespoň lahvové nealkoholické pivo je už součástí nabídky každé restaurace. Nealkoholická piva „kanibalizují“ i klasické limonády. Plzeňský Prazdroj uvádí, že prodeje jeho nealkoholického piva Birell loni vzrostly o čtvrtinu, každé osmé pivo této skupiny tak bylo nealkoholické. Změna je znát nejen na regálech obchodů, také v restauracích častěji přidávají pípu s nealkopivy. „Loni od ledna do září jsme prodali šestkrát více čepovaného Birellu Pomelo & Grep než v roce 2018,“ vyčísluje Mráz z Plzeňského Prazdroje.

Doba je nejistá, lidé šetří. A pijí dál

Rostoucí životní náklady Čechů v posledním roce se zatím v prodejích alkoholu nijak dramaticky neprojevily. Našponovanější domácí rozpočty ale u části lidí povzbuzují zájem o levnější piva, což potvrzuje mluvčí diskontu Penny Tomáš Kubík. Pivo přitom v tomto trendu následuje potraviny. Ani v diskontu ale není podle Kubíka poptávka po úplně nejlevnějších pivech, lidé si spíše nakoupí do zásoby, když je jejich oblíbená značka ve slevě. Prodeje vlastní značky Penny, piva Staročech – například plechovka „desítky“ stojí mimo slevové akce 14,90 koruny –, přesto loni narostly o devět procent.

Mnohem více budou letos s cenou piva zápasit restaurace, jež obvykle vytočí zhruba třetinu objemu prodaného piva. Třeba Plzeňský Prazdroj se podle obchodního ředitele Tomáše Mráze sice loni od ledna do září dostal v prodejích na předcovidová čísla, prodeje však táhlo především balené pivo. „V hospodách se prodeje na předcovidová čísla nedostaly,“ dodává Mráz. Během léta prý příliš nepomohlo horší počasí, podzim a zimu ovlivnila energetická krize a snaha lidí šetřit.

Hospodští, kteří mají během ledna a února vždycky nižší tržby, jsou opatrně optimističtí, protože spoléhají, že „na pivo“ budou mít Češi vždycky. „Ten propad není tak velký, což nás překvapilo. Lidé přitom po Novém roce vždycky šetří a navíc jsme museli zdražit,“ říká Jan Ostřížek, manažer podniku Zlatá loď v Brně u náměstí Svobody. Restaurace s 220 místy a dalšími téměř 70 v propojeném klubu nabízí produkci pivovaru Heineken, pod který patří také značka Starobrno. Obě piva tu mají na pípě. „Od šesté do deváté až desáté hodiny nám dělá pivo 60 procent, 20 procent je víno a zbytek nealko. Později do půlnoci už tvoří polovinu prodejů drinky a 30 procent pivo,“ popisuje fungování podniku, který zažívá vrcholy během pátků a sobot. Pátečním večerům podle Ostřížka většinou dominují ženy, jež preferují víno, v sobotu pak přicházejí muži, kteří pijí hlavně pivo.

Horší ekonomickou situaci pociťují v menší brněnské vinárně U Bobule v Králově Poli. Tu před čtyřmi lety otevřela čtyřiapadesátiletá Bohumila Omarová a vybudovala kolem sebe komunitu stálých zákazníků, kteří se tu pravidelně scházejí. Během poslední lednové soboty se U Bobule sešla různorodá klientela: zdravotní sestra, majitelka cestovní kanceláře s manželem, důchodkyně i důchodce a státní úřednice, která je zároveň vedoucí spolku seniorů. Do pár metrů čtverečních předního prostoru vinárny se podle Omarové někdy vměstná i patnáct lidí, o něco více se vejde do salonku za pokladnou. I když tu sklenka vína stojí v Praze nepředstavitelných 35 korun, lidé si jich kupují méně než dřív. „Teď je doba nejistá, tak lidé šetří a tržby jsou menší,“ chápe důvody paní Omarová. Dříve také její zákazníci kupovali lahvová vína, nyní se spokojí s čepovanými, která jsou levnější.

Před covidem tvořily tržby za alkohol asi třetinu celkového obratu v gastru. „Loni dělaly 27 až 28 procent,“ uvádí Petr Menclík, ředitel společnosti Dotykačka. To ale zrovna nesvědčí o tom, že by spotřeba alkoholu klesala. Co to tedy znamená? Podle Menclíka se na nepoměru podepisuje různá úroveň zdražování: zatímco ceny jídla se oproti roku 2019 zvýšily zhruba o 40 procent, u alkoholu to bylo jen o čtvrtinu. Ředitel Dotykačky upozorňuje, že zdražování a generační obměna návštěvníků se odráží také ve změně popularity různých gastronomických konceptů. Zatímco tradiční hospody jsou na ústupu, zvyšuje se zájem o kavárny a bistra.