Výzkum jako ze severské detektivky. Zloděje usvědčí DNA „ze vzduchu“, zjistili vědci

Kudy chodíme, tudy trousíme svou DNA. Obsahují ji třeba odumřelé buňky odpadlé z kůže, vydechujeme ji z plic s mikroskopickými kapénkami slin. Vědci vyvinuli metody pro odběr i analýzy této takzvané environmentální DNA (eDNA). Její vzorky lze získat například nasáváním vzduchu přes jemné filtry.

Tým norských a australských forenzních vědců vedený Ane Elide Fonneløpovou z univerzity v Oslu otestoval možnost usvědčit pachatele z vykradení bytu na základě analýz eDNA, jež zůstala na místě činu. Simulovali přitom 15minutový pobyt zlodějů v 11 norských a 11 australských domácnostech. Analýzám podrobili eDNA získanou ze vzduchu, z prachu a z povrchových stěrů v bytě. Výsledky zveřejnili ve vědeckém časopise Forensic Science International: Genetics.

Velké čtení

Zločin u vás v obýváku: Proč případ vraha Hojera i další skutečné kauzy Čechy tak fascinují. A jaká má true crime úskalí?

22. 10. 2024 ▪ 16 min. čtení

„Lidská eDNA se může na místě činu z těla pachatele samovolně uvolnit a rozptýlit se v prostředí. Tam pak přetrvává navzdory úklidu,“ říká Ane Elide Fonneløpová.

Norsko-australská studie prokázala, že analýzami eDNA ze vzduchu lze odhalit totožnost osoby, jež se do bytu vloupala. Vědci ale přiznávají, že s odhalením pachatele pomocí eDNA to není jednoduché. Zkušení zloději vykradou byt velmi rychle, berou si rukavice a jsou důkladně oblečeni. Proto hrozí, že jejich DNA bude na místě činu chybět nebo jí bude pro spolehlivé analýzy příliš málo. Analýzy může zkomplikovat i nález směsi DNA velkého počtu lidí. V bytě totiž přetrvává poměrně dlouho i eDNA osob, které tam před nějakou dobou byly na návštěvě. 

Velkou roli sehrává kvalita laboratorní práce. Zatímco norská laboratoř dokázala získat potřebnou eDNA lidí ze všech 11 bytů, jejich australští kolegové uspěli jen v osmi z 11 testovaných bytů. Z nalezené eDNA identifikovali jak Norové, tak i Australané všechny pravidelné obyvatele bytů. Analýzami eDNA ze vzduchu odhalila norská laboratoř vetřelce v 82 procentech simulovaných vloupání, ale australská laboratoř jen ve 36 procent. Pro praktické uplatnění v kriminalistice tak bude zapotřebí metodu ještě zdokonalit.