Kamarádi Martin Jahoda, který nyní řídí rodinnou potravinářskou firmu Emco, a Jan Březina postrádali všestranné sportovní vyžití pro své děti. Sami odmalička sportovali – hráli hokej, florbal, ale baví je i další sporty. Chyběl jim nějaký kroužek pro jejich malé potomky, kde by se netlačilo na výkon. Uvědomili si, že ve spoustě oddílů je právě výkon zásadní, a navíc se často zaměřují jen na rozvoj dovedností potřebných pro konkrétní sport. Třeba pro fotbal nebo hokej.
Vydali se proto za dlouholetým odborníkem na pohyb, Tomášem Peričem z Fakulty tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy, a jeho kolegy. „Oni měli nápad, já jsem měl odbornou expertizu,“ popisuje Perič. Společně vytvořili propracovanou metodiku sportování dětí od dvou a půl roku až do 11 let. A vznikl Gymnathlon – čím dál oblíbenější sportovní kroužek napříč republikou, v němž tisíce dětí už téměř deset let cvičí s opičákem Maxem.
„Všestranný pohyb je důležitý. Dítě by nemělo od čtyř let hrát třeba jen hokej nebo tenis,“ říká Perič, sám dlouholetý hokejový trenér. V rozhovoru popisuje nejen to, jak jsou na tom děti s kondicí a proč u děvčat ve čtrnácti letech začne klesat.
Proč je důležité nespecializovat se příliš brzy? Často čteme o tom, že úspěšní hokejisté začínali už ve čtyřech letech.
To jsou ale dvě různé věci. Je v pořádku začít hrát ve třech letech tenis, ale není v pořádku hrát od tří let jenom tenis. Pokud začnu hrát tenis a hraju ho hodinu týdně, ale k tomu mám ještě plavání, atletiku, gymnastiku, judo nebo ragby, pak je to super. Ale pokud mám deset hodin tréninků tenisu týdně a nic jiného, není to vhodné.
Co se dočtete dál
- Kolik hodin týdně by předškoláci a školáci měli správně sportovat.
- Jak dětem sportováním neublížit, pokud sportují hodně a rodiče z nich chtějí mít šampiony.
- Proč to skřípe v hodinách tělesné výchovy a jak by se měla proměnit.
