Lesy chladí planetu, ale někde ji mohou i ohřát. Vědci zjistili, kde sázení (ne)dává smysl a jak nás ovlivňují i vzdálené stromy

Plány na ochlazení zemského klimatu výsadbou nových stromů se těší u veřejnosti široké podpoře. Svědčí o tom třeba popularita projektu Trillion Tree Campaign, který si klade za cíl snížit množství oxidu uhličitého v atmosféře zalesněním nových ploch. Projekt spuštěný v roce 2006 s podporou Organizace spojených národů vychází z faktu, že rostliny čerpají oxid uhličitý z ovzduší a fotosyntézou ho proměňují na složitější organické sloučeniny, z kterých budují svůj organismus. Působí tak jako „vysavače“ obávaného skleníkového plynu. Člověk svou činností tuto schopnost pozemské flóry výrazně zredukoval. Od počátků lidské civilizace klesl objem biomasy pozemských rostlin na polovinu. Přispěli jsme k tomu kácením lesů, proměnou stepí v polopouště či pouště a mnoha dalšími radikálními zásahy do přírody.

Nakolik může zalesňování zpomalit postup globálního oteplení? Na tom se vědci neshodnou. Odhaduje se, že do roku 2100 může lidstvo vysázet stromy na 150 milionech až jedné miliardě hektarů a ty v sobě zachytí 130 až 750 gigatun oxidu uhličitého. To by znamenalo snížení emisí tohoto skleníkového plynu o 4 až 25 procent. Co to bude znamenat pro vývoj globálních teplot atmosféry? To nyní zevrubně prozkoumal mezinárodní tým vědců pod vedením klimatologa Roberta Jnglin Willse ze švýcarské Eidgenössische Technische Hochschule (ETH) v Curychu. Výsledky jejich výzkumu přináší vědecký časopis Communications Earth & Environment.