Kůrovec není takový vyvrhel. Nachystali jsme mu hostinu a zatopili k ní. S předním expertem o lesu v Česku a USA, Ondřeji Sekorovi i Donaldu Trumpovi

Věda je předělaný lovecký instinkt. Díky němu si pamatuji každého kůrovce, kterého jsem kdy sebral do své sbírky. A tento instinkt z paleolitu mi pomáhá i při lovení grantů, bez kterých bychom dnes výzkum dělat nemohli,“ říká šestačtyřicetiletý lesní entomolog Jiří Hulcr, který se sám kvůli své specializaci nazývá „kůrovcologem“.

Za kůrovci už vyrazil na všechny kontinenty, ale brouky sbíral odmalička. Tak jako to podle něj dělají všechny děti. „Ale z většiny z nich to my dospělí dostaneme, když jim řekneme: ‚Fuj, zahoď to, je to hnusné.‘ Ony to pochopí jako nebezpečné a pak už se na škvora nebo znakoplavku nikdy pořádně nepodívají,“ říká český vědec. Dodává, že bychom potomky naopak měli podporovat v tom, aby si dělali sbírky hmyzu, protože právě tak si k přírodě vybudují blízký vztah.

Odmala jste věděl, že se chcete věnovat výzkumu brouků?

Ze mě to nadšení naštěstí nikdo nevytloukl. Ale že je normální, a ne trapné se o brouky zajímat, mi posvětil až na slánském gymnáziu jeho ředitel, který tam byl guru přes biologii. Zlomem pro mě byl tábor po úspěchu v biologické olympiádě, na který jsem vyrazil s dalšími finalisty. Najednou jsem viděl, že právě takových fanatiků třeba do mechů nebo ptáčků je více a že tito fanatici se na univerzitu dostanou bez přijímaček.