Jak staré je naše přátelství se psy a proč byli v pravěku „in“? Nové studie – i s českou stopou – přinášejí zajímavé detaily

Pes je nejdéle domestikovaným zvířetem a na soužití s člověkem se adaptoval jako žádný jiný tvor. Počátky tohoto pozoruhodného spojenectví ale zůstávají zahaleny tajemstvím. V roce 2015 izolovali vědci pod vedením švédského paleogenetika Loveho Daléna DNA z úlomku žebra vlka, který žil na Sibiři před 35 tisíci roky. Přečetli dědičnou informaci zvířete a z té pak složitým matematickým modelováním odvodili, že se psi oddělili od vlků domestikací před 27 tisíci až 40 tisíci roky. Takový odhad ale může být zatížen velkou chybou.

Některé paleontologické nálezy ostatků přisuzovaných pravěkým psům jsou datovány do této doby. Platí to například o úlomku čelisti nalezeném v německé jeskyni Hohler Fels, jenž je starý 35 tisíc až 40 tisíc let. Řada vědců však má k tak dávnému původu psů vážné výhrady. To, že se kosti našly na stejném místě, kde žili pravěcí lidé, nedokazuje, že šlo o psy. Protože si byli první psi s vlky hodně podobní, hrozí studiím, které se opírají především o anatomické rysy, hned dva druhy omylů. Vědci mohou narazit na ostatky vlků, ale mohou je považovat za psy. A naopak ostatky již domestikovaných psů si mohou splést s vlky. V obou případech to tak může zahýbat s dobou domestikace a vychýlit ji.