Proč je někomu zle po Ozempicu a proč nezabírá každému? Vědci zjistili, co za to může

Léky napodobující molekulu hormonu GLP-1, jako je semaglutid známý pod obchodním názvem Ozempic či tirzepatid prodávaný jako Zepbound, změnily boj s obezitou. Počet těch, kteří se rozhodli s jejich pomocí shazovat nadbytečná kila, exponenciálně roste. Jestliže v roce 2024 se odhadoval počet uživatelů semaglutidu a tirzepatidu na 10 milionů, pak do roku 2029 se očekává jejich nárůst na čtyřnásobek. Tyto léky se nebudou užívat jen kvůli hubnutí.

Sice se nenaplnily naděje, jež do nich lékaři vkládali v souvislosti s léčbou Alzheimerovy choroby, ale jiné klinické studie prokázaly, že zabírají i proti kardiovaskulárním chorobám, chronickému onemocnění ledvin nebo spánkové apnoi. Spotřeba zcela jistě naroste i poté, co vyprší platnost patentů a farmaceutické firmy uvedou na trh levnější verze. Léčba je pro mnoho lidí drahá. Výrobní cena semaglutidu pro roční léčbu se sice pohybuje od 28 do 140 dolarů, ale měsíční dávka tohoto léku v pilulkách stojí 150 až 300 dolarů.

Bohužel, léky účinkující na principu hormonu GLP-1 zdaleka nezabírají všem, kteří by je potřebovali. Někteří pacienti dosáhli za rok snížení tělesné hmotnosti až o čtvrtinu a většina se propracuje ke zhubnutí o 10 procent. Zhruba každý desátý pacient ale neshodí víc než 5 procent a to je považováno za neúspěšnou léčbu. Velké rozdíly jsou i v tom, jak lidé tyto léky snášejí. Zhruba u každého třetího se projevují vedlejší příznaky, jako je nevolnost, zvracení, průjmy nebo zácpa, a mnozí jsou kvůli tomu nuceni léčbu předčasně ukončit. Vědce samozřejmě zajímá, jaké faktory se při rozdílné účinnosti léků uplatňují a co rozhoduje o síle nežádoucích vedlejších účinků.

Data z genetických testů

Tým vědců z 23andMe Research Institute v kalifornském Palo Altu vedený Adamem Autonem tajemství nežádoucích vedlejších účinků odhalil. Výsledky jejich studie zveřejnil vědecký časopis Nature. Auton a jeho spolupracovníci využili data z komerčních genetických testů prodávaných soukromou společností 23andMe. Firma sice v roce 2025 zbankrotovala, ale za dobu svého působení nashromáždila údaje o dědičné informaci 15 milionů lidí. Z nich 80 procent souhlasilo s využitím anonymizovaných dat o jejich DNA k výzkumu. Mezi lidmi, kteří společnosti poskytli práva ke zkoumání své dědičné informace, vyhledali vědci 28 tisíc uživatelů semaglutidu nebo tirzepatidu. Tito lidé shodili v průměru za osm měsíců kolem 11 kilogramů tělesné hmotnosti. Ovšem bezmála třetina zhubla jen minimálně nebo vůbec ne.

Semaglutid napodobuje účinky hormonu GLP-1, který řídí chuť k jídlu. Tirzepatid napodobuje hned dva hormony regulující příjem potravy, kromě GLP-1 také hormon GIP. Oba hormony působí na organismus tak, že se na povrchu buněk navážou na zvláštní bílkovinu, takzvaný receptor. Stejné receptory zajišťují také účinek léčby semaglutidem či tirzepatidem. Tvorbu receptorových bílkovin určují geny. Pro receptor hormonu GLP-1 je to gen GLP1R a pro receptor hormonu GIP gen GIPR. Geny se mohou vyskytovat v různých variantách a někteří lidé je mohou mít závažným způsobem poškozené. 

20:56

Longevity podcast

DNA jako nástroj dlouhověkosti. Genetička radí, jak vypínat nežádoucí geny

29. 1. 2026 ▪ 20:56 min.

Auton a spol. potvrdili, že se do odezvy lidského organismu na léky významně promítají vlastnosti genů pro receptory hormonů. Odhalili dvě varianty genu GLP1R, které stojí v pozadí nežádoucích vedlejších účinků. Jedna varianta zvyšuje skoro o 60 procent riziko zvracení a druhá navýší bezmála o 40 procent pravděpodobnost silných nevolností. Zvláštní varianta genu GIPR zvedá pravděpodobnost zvracení při léčbě tirzepatidem o více než 80 procent.

„Nehledali jsme varianty konkrétních genů. Prověřovali jsme kompletní genom a přitom jsme narazili na varianty genů, které hrají významnou roli v samotném účinku léků. Najednou to do sebe všechno zapadalo a z biologického hlediska to dávalo jasný smysl. Hned jsme věděli, že jsme na správné stopě,“ vysvětluje Adam Auton. 

Tajemství rezistence

K objasnění rozdílů v účinku léků u různých pacientů významně přispěl tým vědců vedený Annou Gloynovou ze Stanfordovy univerzity. Ve studii publikované vědeckým časopisem Genome Medicine se zabývali rolí bílkoviny peptidylglycin-alfa-amidující monooxygenázy známé pod zkratkou PAM. Měli k tomu dobrý důvod.

„PAM je opravdu fascinující enzym, protože jako jediný zajišťuje chemickou reakci známou jako amidace. Ta zvyšuje životnost a účinky biologicky aktivních látek v organismu,“ vysvětluje Anna Gloynová.

Vědce zajímalo, zda enzym zvyšuje životaschopnost a aktivitu bílkovinných molekul hormonu GLP-1. Zjistili, že se gen pro tvorbu bílkoviny PAM vyskytuje u lidí v několika variantách. Předpokládali, že PAM vyrobený podle některých variant genu bude méně výkonný a nebude dostatečně stabilizovat molekuly hormonu GLP-1. Ten by pak rychleji mizel z těla a nositelé „slabých“ variant PAM by trpěli nedostatkem hormonu GLP-1. Rychleji by se v jejich organismu odbourávaly i molekuly léků, které hormon GLP-1 napodobují.

„Ve skutečnosti měli lidé se slabší variantou PAM zvýšené hladiny GLP-1 v těle. Tedy pravý opak toho, co jsme očekávali,“ přiznává Anna Gloynová. „Tito lidé sice měli víc GLP-1, než je obvyklé, ale to s sebou neneslo silnější účinky hormonu. Naopak. Pro dosažení kýženého efektu potřebovali mnohem více GLP-1 a to znamená, že u nich nezabíral.“

Záhadu objasnily experimenty na laboratorních myších. U lidí i zvířat GLP-1 zpomaluje vyprazdňování žaludku a prodlužuje pocit sytosti. Když ale vědci vyřadili myším z činnosti gen pro enzym PAM, žaludek se jim vyprazdňoval velmi rychle. Zpomalení nezajistilo ani podávání léků napodobujících účinky hormonu GLP-1. 

U pacientů se „slabou“ formou enzymu PAM vědci zjistili sníženou odezvu na léky imitující GLP-1. K dispozici však měli jen data týkající se léčby cukrovky druhého typu, pro kterou byly semaglutid i tirzepatid původně určeny. U dobrovolníků, kteří se účastnili testování léků zacíleného na léčbu obezity, nezískali dost údajů o variantách genů pro syntézu PAM. Z předběžných výsledků vyplývá, že rezistenci k lékům napodobujícím hormon GLP-1 bude možné překonat podáváním léků, které mají v lidském organismu prodlouženou životnost. Patří k nim například exenatid prodávaný pod označením Byetta.