Žádné luxusní bordely, ale továrny. To byl Lebensborn. „Druhou světovou válku jsme zdaleka neuzavřeli,“ říká spisovatelka

Heim Hochland, Bavorsko, rok 1944. V nacistické porodnici, která vznikla v rámci projektu Lebensborn jako vůbec první, se o válce nemluví. Střelba sem ještě nedoléhá, byť spojenci už obsazují jedno německé město za druhým. V rozlehlé vile, která byla po celou druhou světovou válku chloubou Heinricha Himmlera a v níž se narodila v souladu s takzvanou rasovou hygienou spousta plavovlasých a modrookých dětí, vládne sterilní čistota a řád. Žije se tu podle stanoveného programu a vše se činí ve prospěch árijské rasy a nových vojevůdců. Ano, v to Himmler doufá. Že z dětí, jež jsou tu křtěny pod vlajkou s hákovým křížem, budou noví bojovníci třetí říše. Jenže než takový bojovník vyroste a může narukovat, je třeba aspoň patnáct let. A tenhle čas se už nacistům nedostává…

„Mohlo by se zdát, že osmdesát let od konce války není už nic, co bychom ještě nevěděli. Já jsem ale přesvědčena, že válku jsme ještě neuzavřeli, byla to příliš strašná zkušenost,“ tvrdí belgická spisovatelka Caroline De Mulder. V polovině května přijela na Svět knihy představit svůj román Himmlerova porodnice. V pařížském nakladatelství Gallimard vyšel v roce 2024 a vzápětí byl přeložen do dvanácti jazyků. To je koneckonců dokladem toho, že autorka se nemýlí: ještě toho o válce hodně nevíme. 

Absolutní zlo

„Kde se vzalo to absolutní zlo? A jak to, že v něj uvěřil tak civilizovaný a kulturní národ, jako byli Němci? Tuhle otázku si klademe a stále nenacházíme odpověď,“ říká Caroline De Mulder. O samotném programu Lebernsborn vyšla řada odborných publikací nebo vzpomínkových knih, ale literárně se toto téma pokusilo uchopit zatím jen několik autorů. To Caroline De Mulder udivilo, nicméně připouští, že i když si dělala podrobné rešerše, některé texty mohly její pozornosti uniknout. Tak jako třeba český scénář Vladimíra Körnera, podle něhož Milan Cieslar v roce 2000 natočil film Der Lebensborn – Pramen života.

Foto: Nakladatelství Argo

„V této souvislosti mne ovšem také překvapilo, že literární díla, jež jsem našla a četla, líčí Himmlerovy porodnice většinou jako luxusní bordely pro nacistické důstojníky. Ve skutečnosti to bylo právě naopak. V Heim Hochland nacisté vytvořili poklidné rodinné zázemí a manželky v něm měly prominentní postavení. Vlastně to byl penzion s kvalitní zdravotní péčí a dobrou stravou, profesionálně dokonalé prostředí, ale studené, neosobní,“ líčí spisovatelka a v románu často cituje z dochovaných archivních dokumentů. Třeba z denního řádu, jemuž se všechny ženy musely v porodnici podřídit, z jejich jídelníčku nebo zdravotních karet dětí. „Příběh malého Jürgena je například autentický. Byl to jeden z chlapců, který po narození neprospíval, a tak jej lékař z Haim Hochlandu odsoudil k eutanazii. Mimochodem, doktora Gregora Ebnera jsem si také nevymyslela, porodnici skutečně řídil.“ 

Do Steinhöringu, kde Heim Hochland od roku 1935 fungoval, se ale nakonec nevypravila. „Vím, že budova byla po válce přestavěna na rehabilitační centrum. Nechtěla jsem se nechat ovlivnit jinou atmosférou. Tu původní jsem našla v archivech.“

Ženy v hlavní roli

Cílem programu Lebensborn bylo zalidnit území třetí říše čistokrevnými árijci. Nacisté předpokládali, že po ovládnutí východní Evropy získají nový životní prostor pro tyto rasově čisté generace na úkor Slovanů, Židů a dalších poražených národů. Himmler tedy od poloviny třicátých let budoval síť speciálních porodnic. Devět bylo v Norsku (narodilo se tam na 10 tisíc dětí), další v Německu, Nizozemsku, Dánsku, Francii, Belgii a jedna porodnice fungovala také v českých Veltrusech. „Těmito zařízeními prošly také další tisíce dětí, které byly ukradeny rodičům na okupovaných územích, i tisíce sirotků. Zdravotníci z Lebensbornu rozhodovali o tom, zda poputují do německých rodin, anebo do Auschwitzu. Činili tak automaticky, zase přesně podle předpisů,“ říká autorka. „Lebensborn byla děsivá válečná továrna. A hlavní roli v ní hrály ženy. Co cítily? V co věřily? Anebo pochybovaly?“

Velké čtení

Zapomenuté koncentráky. Nacisté jich v Česku zřídili desítky, lidé dřeli v podzemí u Litoměřic či pro Heydrichovu vdovu

2. 5. 2025 ▪ 16 min. čtení

Zkušená spisovatelka, která je držitelkou prestižní belgické ceny Prix Victor-Rossel a přednáší též literaturu na univerzitě v Namuru, sleduje válečné šílenství ženskýma očima, prostřednictvím dvou hlavních románových postav. Mladičká Renée otěhotněla s německým vojákem a v Heimu Hochland najde útočiště, když ji francouzští spoluobčané zbijí a ostříhají dohola. O trochu starší Helga, vzorná ošetřovatelka, nepochybuje o zásadách čistoty rasy, jenže občas je svědkem takových krutostí, až se sama sobě ztrácí… 

Když se spojenci přiblíží na dostřel, precizní řád panující v Himmlerově porodnici se konečně zhroutí. Co čeká ty ženy, děti? 

Caroline De Mulder: Himmlerova porodnice

KNIHA, překlad Jana Chartier, nakl. Argo, 2025