Úhlavní nepřátelé Římanů. Genetická studie odhalila překvapivý původ obyvatel Kartága

Obyvatelé Kartága, označovaní také jako Punové, se utkali s Římem ve třech punských válkách. Pokaždé odešli z těchto konfliktů jako poražení, a přesto patřili po staletí k velmocem antického Středomoří. V roce 211 př. n. l. dokonce stála jejich vojska vedená Hannibalem před branami Říma. V roce 146 př. n. l. však římské legie pod velením Scipia Aemiliana Kartágo po tříletém obléhání dobyly. Podle dobových zpráv přežilo ze 400 tisíc obyvatel jen 55 tisíc a ti byli prodáni do otroctví. Nejbohatší město Středomoří srovnali dobyvatelé se zemí. Naplnili tak výzvu tvrdošíjně raženou římským senátorem a veteránem druhé punské války Marcem Porciem Catem: „Delenda est Carthago!“ čili „Kartágo musí být zničeno!“ Dnes bychom řádění Římanů v Kartágu nejspíš označili za genocidu.

U zrodu Kartága stáli Féničané. Podle legendy zachycené i ve Vergiliově Aeneidě ho v roce 814 př. n. l. založila fénická královna Dido z Tyru v Levantě (oblast v Asii ve východním Středomoří – pozn. red.). Kartágo bohatlo díky strategické poloze na území dnešního Tuniska, odkud kontrolovalo plavbu obchodních lodí průlivem mezi Sicílií a Afrikou. Počet jeho obyvatel dramaticky narostl po roce 332 př. n. l., kdy tam hledali nový domov uprchlíci z Tyru dobytého Alexandrem Makedonským.