„Chutnalo mi to, ale teď to nechci.“ Ozempic a spol. razantně mění chutě, vědci hledají vysvětlení v mozku i na jazyku

Měli rádi sladkosti, ale teď je nemohou ani vidět. Pochutnávali si na kořeněných jídlech, ale ta jim nyní přijdou odporná. Milovali maso, ale už ho skoro nejedí, protože jim na jazyku hořkne. To je jen malá ukázka změn chutí, jaké popisují někteří lidé užívající léky souhrnně označované jako agonisté GLP-1 receptoru. Účinnou látkou bývá semaglutid nebo tirzepatid. Známé jsou pod obchodními názvy Ozempic, Wegovy či Zepbound.

Původně byly vyvinuty k léčbě cukrovky druhého typu, protože zvyšují množství uvolněného inzulinu. Brzy se ale ukázalo, že zároveň potlačují chuť k jídlu a obézním pacientům pomohou za rok ke shození až pětiny tělesné hmotnosti. Ozempic a spol. se rázem proměnily v hity farmaceutického trhu. Ve Spojených státech tyto léky užíval po nějakou dobu každý osmý dospělý a pro 40 procent bylo hlavním motivem hubnutí. Postupem času se začaly projevovat i další pozitivní účinky, například snížené riziko vážných kardiovaskulárních chorob, onemocnění ledvin a mnoha dalších zdravotních komplikací. V poslední době výsledky studií signalizují, že léky jako semaglutid či tirzepatid ulevují lidem také od závislosti na kouření nebo alkoholu, a někteří neurologové do nich vkládají naděje také pro boj s příznaky Alzheimerovy či Parkinsonovy choroby.