„Chutnalo mi to, ale teď to nechci.“ Ozempic a spol. razantně mění chutě, vědci hledají vysvětlení v mozku i na jazyku

Měli rádi sladkosti, ale teď je nemohou ani vidět. Pochutnávali si na kořeněných jídlech, ale ta jim nyní přijdou odporná. Milovali maso, ale už ho skoro nejedí, protože jim na jazyku hořkne. To je jen malá ukázka změn chutí, jaké popisují někteří lidé užívající léky souhrnně označované jako agonisté GLP-1 receptoru. Účinnou látkou bývá semaglutid nebo tirzepatid. Známé jsou pod obchodními názvy Ozempic, Wegovy či Zepbound.

Původně byly vyvinuty k léčbě cukrovky druhého typu, protože zvyšují množství uvolněného inzulinu. Brzy se ale ukázalo, že zároveň potlačují chuť k jídlu a obézním pacientům pomohou za rok ke shození až pětiny tělesné hmotnosti. Ozempic a spol. se rázem proměnily v hity farmaceutického trhu. Ve Spojených státech tyto léky užíval po nějakou dobu každý osmý dospělý a pro 40 procent bylo hlavním motivem hubnutí. Postupem času se začaly projevovat i další pozitivní účinky, například snížené riziko vážných kardiovaskulárních chorob, onemocnění ledvin a mnoha dalších zdravotních komplikací. V poslední době výsledky studií signalizují, že léky jako semaglutid či tirzepatid ulevují lidem také od závislosti na kouření nebo alkoholu, a někteří neurologové do nich vkládají naděje také pro boj s příznaky Alzheimerovy či Parkinsonovy choroby.  

Při léčbě obezity se pacienti díky lékům na bázi agonistů GLP-1 receptoru cítí dříve sytí a méně toho snědí. Během prvního půlroku léčby utratí za jídlo o 5,5 procenta méně než před jejím zahájením. Denní příjem energie s potravou sníží o 700 až 900 kalorií. Jak ukázala nedávná studie týmu vedeného Brandonem McFaddenem z University of Arkansas publikovaná ve vědeckém časopise Food Quality and Preference, redukce v příjmu potravy zdaleka nepadá jen na vrub menších porcí. Lidem užívajícím semaglutid či tirzepatid se výrazně mění chutě. Často kvůli tomu omezují spotřebu nezdravých pokrmů, jako jsou průmyslově zpracované potraviny, slazené nápoje či rafinované obiloviny. Obecně platí, že pod vlivem léků tíhnou lidé k méně kalorickým jídlům. Některým se „kalorické bomby“ zošklivily. Další je sice mohou i nadále jíst, ale nepředstavují pro ně neodolatelné pokušení, a snáz se jich proto zřeknou.

Obezita a chutě

Semaglutid, tirzepatid a další léky z kategorie agonistů GLP-1 receptoru imitují hormon označovaný jako glukagonu podobný peptid 1 (zkráceně GLP-1) vylučovaný buňkami střeva v reakci na příjem potravy. Hormon je roznášen krví po těle a jeho efekt se projeví poté, co se na buňkách naváže na speciální bílkovinu – receptor. Vazebná místa pro GLP-1 se nacházejí v různých tkáních a orgánech. Významná je jejich přítomnost v mozkových centrech, jež tlumí příjemné pocity vznikající při zahnání hladu a uspokojení chutí. GLP-1 tak přispívá ke vzniku pocitu nasycení a mozek pod jeho vlivem zavelí k ukončení konzumace jídla. 

K snídani pečivo a místo oběda sladkou tyčinku? Už ne. Léky na hubnutí mění návyky Američanů a děsí potravináře

7. 5. 2024 ▪ 4 min. čtení

Sytost významně ovlivňuje vnímání chutí. Nedávná studie týmu vedeného Henningem Fenselauem z Ústavu Maxe Plancka pro výzkum metabolismu v Kolíně nad Rýnem například odhalila, že naše vrozená slabost pro sladké dokáže přebít i pocit sytosti. Díky tomu si i po vydatném obědě rádi dopřejeme moučník. Cukr uvolní z buněk v mozku nejen signální molekuly, které stimulují pocit sytosti, ale také beta-endorfin. Tuto látku s účinkem podobným opiátům produkuje lidský organismus a využívá ji kromě jiného i k navození příjemných pocitů. Ty se proto při konzumaci cukru dostaví navzdory plnému žaludku. Beta-endorfin se uvolní jen po nasycení a pouze v reakci na cukr.

Naopak jiná jídla než sladká ztrácejí po nasycení na atraktivitě. To má svůj dobrý důvod. Když jsme hladoví, je z evolučního hlediska dobře, abychom neupřednostňovali žádnou chuť a jedli, co se nabízí. Pokud jsou k dispozici výživné potraviny bohaté na bílkoviny, je dobré jim dát přednost. Nepohrdneme však ani tučným jídlem, protože nabízí energii vhodnou pro ukládání do zásoby. Výjimečná preference cukru po nasycení je evolučně rovněž výhodná. Cukr poskytuje organismu rychle využitelnou energii, ale v přírodě je vzácný. Mozek je proto naprogramován tak, aby nás k jeho pojídání poháněl, kdykoli jej máme k dispozici. Bez ohledu na to, že jsme najedení, nám zařídí pocit, jako kdyby se nám pro moučník otevřel ještě jeden žaludek. 

Na mozku i na jazyku

Léky ze skupiny agonistů GLP-1 receptorů navozují pocit sytosti, a tak je jen přirozené, že tím zasahují i do chutí na jídlo. Lze tak například objasnit ztrátu chuti k masu bohatému na proteiny, ale nevysvětluje se tak nechuť k cukrovinkám nebo ke slazeným nápojům. Podle některých odborníků tu sehrává významnou roli změna ve fungování chuťových buněk. I ty totiž nesou vazebná místa pro hormon GLP-1, a jsou proto vnímavé k lékům, jako je semaglutid či tirzepatid. 

Obézní lidé vnímají chutě slaběji. Před konzumací nezdravých potravin je to však nechrání. Jejich jazyk nereaguje adekvátně na vysoké koncentrace cukru, ale sladkosti přesto konzumují ve velkém. Zřejmě se tak pokoušejí uspokojit otupené chuťové buňky. Stejně tak obézní lidé upřednostňují potraviny s vysokým obsahem tuku. Po zhubnutí dietou a cvičením se chutě obvykle významně nemění. Jestli je tomu stejně i po redukci tělesné hmotnosti s pomocí semaglutidu nebo tirzepatidu a ukončení léčby, není úplně jasné. Podle některých studií pak nabudou chutě utlumené obezitou opět na ostrosti, podle jiných ale základní chutě ještě více otupí. Účinek léků působících na chuťové buňky se nemusí omezovat jen na jazyk. Tyto buňky se nacházejí i v žaludku nebo ve střevech. Kontrolují tam trávenou potravu a jsou s to její průchod urychlit, nebo naopak zpomalit. Při zpomaleném trávení vydrží pocit sytosti déle a klesá chuť k jídlu. 

Otázka, zda léky na zhubnutí ovlivňují chutě a jakým způsobem je zkreslují, je důležitá. Léčbu semaglutidem a tirzepatidem někdy provázejí nežádoucí vedlejší účinky, například silné nevolnosti, zvracení a průjmy. Změna chutí může být tou poslední kapkou, po které pacient s léčbou skončí. Na druhé straně někteří lidé změnu chutí vítají, protože jim pomáhá redukovat příjem potravy, což se projeví zvýšenou účinností léčby. A pokud kvůli tomu přejdou ke zdravějším stravovacím návykům, mají vyšší šance, že po ukončení léčby shozená kila nenaberou zpět.