Ztrácejí chránění vlci strach z lidí? Nový výzkum zjišťoval, jestli se proměnili – a co to pro nás znamená

Velké šelmy se vracejí do lokalit, kde je lidé vyhubili. Po rysu ostrovidovi se v České republice zabydleli také vlci. Jejich počet se na našem území odhaduje na tři až čtyři stovky a setkání s touto šelmou už není taková vzácnost jako ještě před pár lety. Mnohým lidem to nahání strach. Vlk zmizel z naší přírody na celé století, ale ani to nestačilo, aby ho lidé přestali vnímat jako „krvežíznivou bestii“. Tenhle náhled je dědictvím po dávných pastevcích, kterým vlci sem tam zadávili nějaký ten kus hospodářských zvířat. Národy závislé na sklizni zemědělských plodin, například Číňané nebo Japonci, uctívaly vlky jako božstva, protože šelmy lovily velké kopytníky ohrožující úrodu na polích.

Ke strachu a nenávisti k vlkům jsme vychováváni už od dětství pohádkami. Příběhy o Červené karkulce, o třech prasátkách nebo o vlku a kůzlátkách se v různých variantách vyprávějí po celém světě a jejich vznik sahá až k dávným pasteveckým nomádům, jejichž stáda vlci ohrožovali před mnoha tisíciletími. V čínských pohádkách však střídá hodného vlka v roli zvířecího padoucha zlý tygr. V našem kulturním okruhu poznamenaném zkušenostmi pastevců líčí vlky v negativním světle i bible, když třeba falešné proroky přirovnává k vlkům v rouše beránčím.