Je to sotva dva týdny, co se vrátil z Prahy do svého domu v jihofrancouzském Vence. „Po vernisáži jsem byl dost unavený. Ale tak tři čtyři dny je to mnohem lepší, jsem v ateliéru, maluju – chystám křížovou cestu pro kapli ze 13. století,“ říká do telefonu a směje se, že to někoho může udivovat. Za pár dní, 16. března, oslaví František Mertl 95. narozeniny, což ovšem – jak je vidno – nehraje vůbec žádnou roli. Česko-francouzský umělec, který se pod svá díla podepisuje uměleckým jménem FRANTA, si ani v tomto věku nepovoluje nějaké úlevy. Už zase tráví třeba celý den na štaflích, před velkým plátnem, s barvami a štětcem.
Ruská ruleta
Svou retrospektivní výstavu, která je od 14. února do 15. června otevřena v Jízdárně Pražského hradu, chystal s kurátorem Rado Ištokem z Národní galerie Praha a říká, že velkorysá podoba expozice jej nakonec samotného až ohromila. „Vždy jsem si samozřejmě přál velkou výstavu v Praze, zvláště když jsem tolik let žil v emigraci. Ovšem tohle předčilo všechny mé sny,“ říká pro HN.
Renomovaný umělec, jehož díla dnes vlastní přední světové galerie a muzea, ale jenž ve své vlasti dosud nebyl zcela doceněn, neskrývá dojetí. „S kurátorem jsme měli na výběr: buď se zaměříme jen na díla, jež vznikala ve Francii, a budeme klást důraz na období od 80. let do současnosti, anebo to vezmeme komplet – od pražské akademie. Druhá varianta byla obtížnější, nebylo lehké výstavu postavit tak, aby každé období bylo vyváženě zastoupeno. Ale jsem rád, že jsem to podstoupil. Prošel jsem celý svůj život. A ještě jsem namaloval pro výstavu řadu nových obrazů.“
Mimochodem – i kdyby nenamaloval ani jeden obraz, život Františka Mertla by také vydal na velkou expozici či román. Když vzpomíná, jak se spolužáky Theodorem Pištěkem a Bedřichem Dlouhým v roce 1956 žádali o studijní cestu do Itálie, protože prostě chtěli vidět Michelangela, směje se skupinové mladické naivitě. Zatímco však kamarádi tenhle sen vzdali, když komunistické úřady žádost zamítly, on se nedal, získal soukromé pozvání od rodinných přátel a do Říma přece odjel.
Ano, viděl Michelangela i Leonarda da Vinciho a také spoustu amerických filmů, tančil rock’n’roll a od prvního dne se scházel s Jacqueline, krásnou studentkou z Francie. To všechno si zaznamenali i agenti StB, a tak mu při návratu prostě zabavili pas. A když za ním Jacqueline posléze přijela do Prahy? Tvrdý výslech ji měl provždy odradit. Tehdy si František Mertl uvědomil, že musí emigrovat.
I když byl také zdatný sportovec a vášnivý cyklista, bylo mu jasné, že v roce 1958 už nemůže jen tak s batohem „utéct za kopečky“. Hranice byly zadrátované. Přihlásil se tedy na školní výlet do východního Berlína a tam si to prostě namířil k britskému sektoru. Ruská ruleta: projde, neprojde? Zrovna tam procházela skupina dělníků, zamíchal se mezi ně, na checkpointu si jej nikdo nevšiml.
Po několika měsících v utečeneckém táboře odjel nakonec za Jacqueline do jižní Francie a začal zase malovat. Ne, nezdráhal se přitom živit občas i manuálně. Než aby slevil z figurativních maleb, ubral na expresivním vyjádření. Až v roce 1970, když se povedla výstava v Muzeu města Paříže, mohl na umění skutečně vsadit.
Člověk v hlavní roli
Více než 70 let ve Frantově tvorbě představuje současná výstava na Hradě. Plátna, kresby i sochy jsou zapůjčeny ze soukromých sbírek, z galerií, včetně Muzea moderního umění v Paříži, Muzea Pabla Picassa v Antibes anebo také z Galerie Franta v Třebíči, kde se umělec před 95 lety narodil a dnes má stálou expozici.
Petr Kellner dříč a génius, či totální záporák? Jak vznikala hra o nejbohatším Čechovi a proč každý vnímá jeho obraz jinak
„ Pro Pražský hrad jsme připravili na 200 pláten, visí jich tam nakonec o trochu méně. Jsou tam i obrazy, které jsem před časem také vystavoval v sídle UNESCO v Paříži a jimž dominovalo téma uprchlictví,“ říká Franta. Většinu těchto obrazů vytvořil po Putinově útoku na Ukrajinu, další série maleb odkazuje k 11. září 2001, k havárii elektrárny ve Fukušimě, ke koncentračním táborům.
Nechybí ani díla, která Franta vytvářel v čase, kdy se svou ženou Jacqueline putoval po stopách jejích židovských a alžírských předků napříč rovníkovou Afrikou. Postavy obnažených mužů a žen, čelících osudu či přírodním silám anebo poklidně splývajících s pouští, koexistujících s přírodou, snad nejnázorněji ukazují, kam ve své tvorbě Franta stále směřuje: „Zajímá mě člověk. A figura.“ To jednoduché a přitom silné téma dominuje i pražské výstavě. Unikátní zážitek.
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.
- Veškerý obsah HN.cz
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Ukládejte si články na později
- Všechny články v audioverzi + playlist
