Vyrůstali v americkém Pittsburghu v německé židovské rodině, což je dozajista předurčilo k lásce k Evropě. Gertruda a Leo Steinovi se na začátku 20. století rozhodli přestěhovat do Paříže. V bytě, který známá spisovatelka se svým bratrem – respektovaným výtvarným kritikem – společně obývali, se brzy začali scházet umělci, intelektuálové. Mezi nimi Pablo Picasso, Georges Braque, Paul Cézanne nebo třeba Henri Matisse, jejichž díla tam také visela na stěnách. Sourozenci Steinovi umělce finančně podporovali, nashromáždili tedy rozsáhlou uměleckou sbírku, v níž prim hrály avantgarda a raný kubismus.
Když se bratr se sestrou před první světovou válkou rozešli, Gertruda zůstala se svou přítelkyní v Paříži, Leo se vrátil do Států a velkou část sbírky rozprodal. Ke sbírání se opět dostal – už znovu v Evropě – až v polovině 20. let, kdy se poprvé setkal s tvorbou Othona Coubina, respektive Otakara Kubína. Český malíř s francouzským občanstvím vystavoval v roce 1926 na salonu v Paříži a Leo Stein se zahleděl do jeho Krajiny z Provence. Posléze si přes obchodníka koupil polovinu celé jeho produkce. „Jste jediný současný umělec, který mě uspokojuje,“ napsal proslulý sběratel malíři a o několik let později putovalo 37 Coubinových pláten do USA. Obrazy zůstaly v Americe, než je v roce 2016 odkoupil český sběratel. Tato kolekce je teď vůbec poprvé vystavena ve Valdštejnské jízdárně v Praze – v rámci výstavy École de Paris.
České umění je světové, jen se na něj zapomnělo. Pavlína Pudil a Matyáš Kodl radí, jak správně investovat i proč zapojit srdce
Prázdná místa
Příběh Lea Steina a Othona Coubina dokresluje téma výstavy. Nese podtitul „Umělci z Čech a meziválečná Paříž“, ale pozor – v expozici se nepotkáme ani s Františkem Kupkou či Josefem Šímou, ani s Toyen a Jindřichem Štyrským. To jsou sice dnes nejznámější a nejžádanější francouzsko-čeští autoři, ale v době, kdy se snažili prosadit, k nim superlativy ještě zdaleka nepatřily. U Pařížanů ve 20. a 30. letech naopak bodovali Georges Kars, Othon Coubine a François Zdenek Eberl – právě na jejich tvorbu a díla jejich souputníků z tzv. pařížské školy se výstava zaměřuje.
Kars, neboli Georg Karpeles, byl český Němec židovského původu, za války bojoval v uniformě Rakouska-Uherska. Eberl vstoupil ve Francii do československých legií a Coubine se podílel se na odbojové činnosti československé kolonie v Paříži. Po válce se tam všichni také setkali a jejich realistická figurativní malba slavila nebývalý úspěch. „Ve srovnání s dalšími umělci, kteří do Paříže přišli z Čech, se díla Karse, Coubina a Eberla nejvíce objevovala na stránkách výtvarných časopisů, na výstavách v prestižních galeriích, vyšly v té době také monografické práce o jejich tvorbě a někteří z nich měli i své sběratele a obchodní zástupce. Svou povahou jejich moderní figurativní tvorba, která byla součástí poválečného neoklasicismu, vyhovovala vkusu nejširší části pařížského publika a zároveň splňovala vysoké nároky na výtvarnou kvalitu,“ vysvětluje kurátorka Anna Pravdová, která několik let kvůli této trojici studovala archivy evropských i amerických muzeí a soukromé sbírky. Výstava volně navazuje v Národní galerii Praha na předešlé přehlídky Kupky, Šímy a Toyen a doplňuje prázdná místa v historii českého umění.
Návrat ke klidu, ale…
V působivé expozici je vystaveno na 250 artefaktů, jež vznikly v ateliérech Karse, Coubina a Eberla, ale také Amedea Modiglianiho, Marca Chagalla, Maurice Utrilla nebo třeba Suzanne Valadonové. Doplňují je fotografie, dobové filmové záběry Paříže, katalogy, knihy… Poválečná atmosféra ve francouzské metropoli byla specifická, umělecká komunita v okolí Montmartru a Montparnassu různorodá.
Zatímco někteří se snažili vypořádat s válečnými zážitky tím, že se vraceli k experimentálním uměleckým formám, jiní hledali nové cesty. Kars a Coubine reagují „návratem k řádu“, jejich tvorba se obrací ke stabilitě a ke klidu, naopak Eberl utíká zase do pařížských ulic a lokálů. Kurátorka Anna Pravdová připomíná, že zvláště o něm se u nás poslední desetiletí vůbec nemluvilo a jeho tvorba je i pro ni objevem. A která plátna ona sama považuje za výjimečná? „Je těžké vypíchnout jedno dílo,“ říká, ale… „U Karse jsou to především jeho odalisky, u Coubina krajkářky a provensálské krajiny a u Eberla obrazy zachycující pařížskou spodinu. Na rozdíl od těch Karsových a Coubinových jsou jeho obrazy velmi živé a vyprávějí příběh.“
École de Paris
VÝSTAVA, Národní galerie Praha, Valdštejnská jízdárna, do 2. 3. 2025
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.
- Veškerý obsah HN.cz
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Ukládejte si články na později
- Všechny články v audioverzi + playlist
