Psal se rok 1905, když se vydal pětadvacetiletý Milan Rastislav Štefánik se svým kolegou na Mont Blanc. Měli v tamní observatoři provést řadu astronomických pozorování, ale počasí jim nepřálo. Navíc až nahoře zjistili, že někde zapomněli zásoby s jídlem, a tak se pro ně horští vůdci vydali zpět do Chamonix. Na cestě je však zastihla silná bouřka, zabránila jim v návratu na vrchol, zatímco astronomy zase uvěznila v observatoři. Když se po 18 dnech konečně objevili v údolí, všichni je už považovali za mrtvé. Tak dlouho na vrcholu nejvyšší francouzské hory do té doby nikdo nepřežil, vědci vytvořili neúmyslně rekord.
O rekordy, výjimečné počiny a smělé plány nebyla v životě Milana Rastislava Štefánika nikdy nouze. Na zrádný Mont Blanc se – mimochodem – nevydal jen jednou, ale hned šestkrát. Při dalších svých expedicích studoval Slunce či hvězdné mlhoviny ve Španělsku, Turkmenistánu, Brazílii nebo na Tahiti. Tam dokonce na vlastní náklady vybudoval provizorní astronomickou observatoř, kterou posléze za přispění francouzské vlády a mecenášů přeměnil na stálé vědecké pracoviště. „Pobyt na Tahiti si prodloužil, aby mohl pozorovat úplné zatmění Slunce 28. dubna 1911 na ostrově Vava’u v souostroví Tonga. V té době se na ostrově nacházely různé astronomické týmy…, ale podle australských novin dosáhl nejlepších výsledků právě Štefánik. Kromě toho přesně stanovil čas čtyř kontaktů Slunce s Měsícem, což byla mimořádně užitečná informace, protože díky ní uměli vědci vypočítat a zpřesnit pohyby Měsíce kolem Země, rotaci naší planety i přesné místo pozorování na zemském povrchu,“ píše historik Michal Kšiňan v knize Milan Rastislav Štefánik – s podtitulem Muž, který si povídal s hvězdami. Vyšla na Slovensku před třemi roky, v českém překladu ji teď přináší Argo.
Rozvinout sítě
Autor životopisné monografie, jež je v záplavě „štefánikovské literatury“ výjimečná důsledným odborným přístupem opírajícím se o práci s archivními prameny, dobovým tiskem i soukromými dokumenty, měl možnost bádat nejen tady, ale i na pařížské Sorbonně. A vytyčil si dobrodružný úkol: postihnout celou mnohovrstevnatou osobnost muže, který se narodil v obci Košariská u Myjavy jako šesté z dvanácti dětí nemajetného evangelického faráře. Studoval v Pešti, Praze či Paříži, procestoval celý svět, prosadil se jako vědec, diplomat i politik v mezinárodních souvislostech, nakonec zemřel jako ministr mladé Československé republiky. Právě v kontextu vzniku společného státu Čechů a Slováků jsme si přivykli my, kteří žijeme dnes na západ od společné hranice, vnímat Štefánika především, což je dost jednoduché. Teď jej tak můžeme na stránkách knihy vlastně objevovat. A co sám pro sebe odhalil její autor?
Kdyby žil Masaryk, byl by prezidentem EU, říká historik Robert Kvaček
„Historik poznává objekt svého bádání postupně, ve většině případů jej tedy nečekají velká překvapení,“ říká Michal Kšiňan pro HN. „U Štefánika mě však překvapila jeho schopnost navazovat známosti a vytvářet si sítě, které mu následně poskytovaly účinnou podporu pro jeho projekty – ať už šlo o jeho vědeckou kariéru před první světovou válkou nebo o vznik Československa během této války. Udržování takových vztahů vyžaduje velký výdej energie, námahy a zdrojů, což v lidské řeči znamená neustálou účast na společenských akcích, početné návštěvy, setkávání, večeře. To sice může na první pohled působit lákavě, ale v podstatě jde o specifický druh práce.“
Národní symbol
Slovenský historik tedy píše o zapáleném vědci a zakladateli meteorologické služby, pak také o tvůrci a organizátorovi československých legií v Americe i na Sibiři, o vyjednávači a diplomatovi, který otevřel Edvardu Benešovi dveře pařížských soukromých salonů i ministerstev. A též o generálovi francouzské armády nebo o muži, který si – díky svému osobitému šarmu – dokázal získat přízeň nejen řady mocných, ale i jejich manželek, dcer, přítelkyň.
„Štefánik byl mimořádně ambiciózní a schopný člověk, který uměl jít tvrdě za svým cílem a zároveň fascinovat lidi okolo sebe, což v podstatě přetrvává dodnes,“ líčí historik a snaží se postihnout i proměny interpretace obrazu Štefánika v průběhu 20. a 21. století. „Slováci jej dnes považují za jednu z nejvýznamnějších postav svých dějin a možná se dá říct, že i za nejvýznamnější. Stal se důležitým národním symbolem, ke kterému se hlásí takřka všechny části společnosti,“ vysvětluje Michal Kšiňan, proč se zaměřil na analýzu faktorů, díky nimž se Štefánik stal hrdinou. V tom smyslu jej kniha také přesahuje. Zamýšlí se totiž i nad samotným procesem, jak takoví hrdinové vznikají.
Michal Kšiňan: Milan Rastislav Štefánik. Muž, který si povídal s hvězdami.
V českém překladu vydává nakladatelství Argo, 2024
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.
- Veškerý obsah HN.cz
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Ukládejte si články na později
- Všechny články v audioverzi + playlist
