Začne to už na cestě. Edek se ztratí, zmešká letadlo, a když se konečně objeví na varšavském letišti, je pomačkaný stejně jako jeho rozbitý kufr. Zatímco jemu to evidentně náladu nekazí, jeho dcera Ruth lehce šílí. A to ještě netuší, že místo vlakem, na nějž koupila lístky, budou v následujících dnech křižovat Polskem v otlučeném taxíku, spát v zavšivených hotelech a přátelit se s lidmi (ba dokonce s nimi popíjet), které určitě, ale určitě nechtěla poznat.
Nicméně, ač se Edek snaží sebevíc nabourat plán rodinného výletu do minulosti, jeho organizátorka se nevzdává. Ruth se potřebuje totiž konečně – po letech mlčení, v němž byla vychována v New Yorku – dozvědět, co její rodiče za druhé světové války v Evropě prožili, respektive museli prožít. A tak nejen že otce doslova dostrká do továrny, kterou jeho předkové vlastnili v Lodži, ale donutí jej i absolvovat prohlídku muzea-lágru v Osvětimi. U pozůstatků baráku, v němž spával na zmrzlé pryčně a každý den viděl někoho umírat, se ještě Edek ovládne. Ale když od polské rodiny, jež zabrala jeho rodný dům, koupí Ruth kabát svého mrtvého dědečka a babiččin čajový servis, otec kapituluje. Konečně začne vyprávět, dokonce i poklad vykope…
Až se zdá, že „road movie“ německé režisérky Julie von Heinz je „spřízněno“ se snímkem Zóna zájmu, v němž Jonathan Glazer zachytil všední život rodiny velitele osvětimského koncentračního tábora Rudolfa Hösse a získal za něj dva Oscary. Ano, ty dva filmy nemají jen společné hlavní téma, ale souznějí jakoby mezi řádky, v tempu, v náladě. Chvílemi zamlžené, jako polské pláně za oknem taxíku. Zatímco však Johathan Glazer z té mlhy nechává „promlouvat“ násilí prostřednictvím směsice zvuků, Julia von Heinz se snaží vylovit nadsázku. A to po vzoru australské spisovatelky Lily Brett a její vzpomínkové knihy Too Many Men.
„V Německu se ve škole o holocaustu hodně učí i píše, ale Němci si jej nedovolí spojovat s něčím vtipným. Takže když jsem si přečetla Lilyiny knihy, připadaly mi svěží a objevila jsem v nich něco, na co bych se neodvážila ani pomyslet,“ řekla režisérka před časem pro ČT. Tím i vysvětluje, proč do hlavních rolí obsadila americkou multiumělkyni a komičku Lenu Dunhamovou a populárního britského herce Stephena Frye. Oba líčí filmové putování napříč Polskem devadesátých let jako silný osobní zážitek (Lena Dunham film dokonce spoluprodukuje), vždyť oba také k Osvětimi vážou bolestné rodinné vzpomínky. No, není to úplně komedie.
Rodinný poklad (Německo, Francie, 2024)
režie Julia von Heinz, distribuce Aerofilms, v kinech od 1. 8. 2024
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.
- Veškerý obsah HN.cz
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Ukládejte si články na později
- Všechny články v audioverzi + playlist
