Nejsou větší než špička tužky. „Živí roboti“ z lidských buněk hojí i poraněné nervy, vědci do nich vkládají naděje

Anthroboti předvádějí své kousky jen oku, kterému pomáhá optika mikroskopu. Tito „živí roboti“ mají tvar nepravidelných kuliček o průměru od 30 do 500 tisícin milimetru a jsou to „individuality“. Někteří se točí na místě, jiní zarputile krouží po spirále a další jezdí vytrvale sem a tam po víceméně rovných drahách. Vyvinou přitom rychlost 1,8 metru za hodinu, což není vůbec špatný výkon s ohledem na jejich velikost a fakt, že se pohybují kapalinou, která jim klade poměrně velký odpor.

Tým vedený Michaelem Levinem z Tufts University v americkém Medfordu představil anthroboty ve studii publikované vědeckým časopisem Advanced Science. Nejsou to první „živí roboti“ z Levinovy laboratoře. Před třemi roky tam spatřili světlo světa xenoboti, vytvoření z buněk zárodku žáby drápatky vodní. Jméno vědci odvodili z obojživelníkova latinského jména Xenopus laevis. První generaci xenobotů musel Levin z buněk „slepovat“ ručně. Na kostru použil pevné buňky kůže a pro pohon vybavil xenoboty periodicky se smršťujícími buňkami srdečního svalu. Základní plán pro uspořádání buněk poskytla Levinovi umělá inteligence, která dostala za úkol navrhnout roboty z živých buněk schopné samostatného pohybu.