Jsou umělci po smrti slavnější, než byli za svého života? Vědci zkoumali, jestli jde o pravdu, nebo jen o mýtus

Když v roce 1675 zemřel Johannes Vermeer, zbyly po něm dluhy a pár desítek obrazů. Vlámský malíř upadl rychle v zapomnění a historici umění jeho dílo docenili až v šedesátých letech 19. století. Dnes se Vermeerovými obrazy chlubí ty největší světové galerie. Proto bývá uváděn jako názorný příklad umělce, který musel nejprve zemřít, aby se proslavil. Jeho jméno už nezapadne, protože všeho, co se kolem něj šustne, se obvykle chytí média.

Naposledy se stal Vermeer v tomto smyslu hvězdou začátkem letošního roku, když amsterdamské Rijksmuseum otevíralo velkou výstavu jeho obrazů.  Washingtonská National Gallery of Art na ni zapůjčila olejomalbu Dívka s flétnou. Ta putovala do Nizozemska s tím, že jde o dílo někoho z Vermeerova ateliéru. Kurátoři amsterodamské výstavy však vystavili Dívku s flétnou jako obraz samotného mistra. Spor dvou světových galerií se propíral ve sdělovacích prostředcích a ty tak dělaly reklamu nejen výstavě, ale také Vermeerovi a jeho dílu.