Letní kino na střeše, kde lze „potkat“ Sorrentina i Tavianiho

Psala se polovina 19. století – a jako by mu všechny sudičky držely palce. Daly mu rodiče intelektuály a exotické kořeny, takže Paul Gauguin vyrůstal v Paříži i v peruánské Limě, posléze přidaly i otčíma, jenž byl významným pařížským burziánem a znalcem umění. V jeho stopách se také mladík vydal, když se po letech strávených ve službách francouzského námořnictva vrátil do Paříže.

Jenže pak přišla ekonomická krize a nadějný, dobře vydělávající burzovní úředník, který ve volném čase rád maloval, se zapletl do finančních spekulací, které se ukázaly být nad jeho síly. Ztratil práci, pokus uživit rodinu malováním nevyšel. Od momentu, kdy se jeho žena s dětmi odstěhovala k příbuzným do Kodaně, se Gauguin protloukal spíš jako tulák než umělec. Chvíli pracoval v ateliéru Alfonse Muchy, pár měsíců pobýval s dalšími malíři v Bretani, pak zase s Vincentem van Goghem v jižní Francii, ale nikde nenašel ani tu správnou inspiraci, ani klid, přičemž pověstný rozchod s nešťastným Vincentem byl jen jednou z mnoha kolizí. Nakonec se Gauguin rozhodl před dluhy i sebou samým uniknout na Tahiti.

Voyage de Tahiti, tak se jmenuje film, který v roce 2017 v Paříži a v Tichomoří natočil Edouard Deluc. Do životopisného romantizujícího snímku obsadil Vincenta Cassela, maximalistu, který se prostě převtělil do Gauguina. Jeho strhující výkon umocňují tahitští neherci, jež režisér našel při konkursu na ostrově, a úžasné přírodní kulisy.

Kulturní tipy: Na Kampu se vrací Marta, hra a poznání pro děti v Národním muzeu či krása skla

7. 7. 2023 ▪ 2 min. čtení

Všechny tyto atributy výpravného snímku ocenila i francouzská kritika, v médiích se však po jeho uvedení v roce 2018 rozvířila i diskuse o režisérově nekritickém přístupu, propíral se kolonialismus, nezřízené sexuální praktiky, pedofilie a syfilis, kterou Gauguin na Tahiti rozdával. Především tam však tvořil, a to s takovou intenzitou jako nikdy v životě. Umění ve snímku Edouarda Deluca je bezesporu nejsilnějším elementem.

Letní kino Dox film uvádí 12. července v rámci série artových představení, v níž se – slovy organizátorů – „prolíná současná umělecká kinematografie a světy umělců samotných“. Následovat bude snímek Leonora addio od Paola Tavianiho, Velká nádhera režírovaná Paolem Sorrentinem nebo Carravaggiův stín od Michela Placida. 

Letní kino Dox

FILM, Centrum současného umění Dox, Praha, do 30. srpna