„Doba nás nutí se vyhraňovat, i když třeba nechceme,“ říká spisovatelka Petra Hůlová

Okolo Petry Hůlové bývá rušno. V roce 2015, v době migrační krize, popudila část veřejnosti, když se zastala lidí, kteří mají obavy z uprchlíků. A smršť kritiky se na ni snesla i po nedávném vyjádření, že matky žijící ve válce si přejí mír, a to za jakoukoliv cenu. Dá se předpokládat, že bez odezvy nezůstane ani její nový román Nejvyšší karta.

V románu se ohlížíte za uplynulými desetiletími. Je to tedy osobní bilance?

Ano, bilancuji, ale prostřednictvím fikce. Dospěla jsem do určitého bodu, kdy jsem cítila potřebu zkonfrontovat se jak sama se sebou, tak prostřednictvím příběhu promyslet pár věcí ohledně naší současnosti. Tyto dvě roviny se v knížce prolínají, zrcadlí se jedna v druhé. Je to reflexe ubíhajícího času jak v rovině osobní, tak společenské