Zaměstnanci libereckého domova pro lidi s mentálním znevýhodněním věděli, že tamní klient, tehdy třicátník Vojtěch Šůra, téměř nemluví, ale rád si kreslí. U každého svého výtvoru vystřídá řadu pastelek různých barev, ve finále ale vítězí černá a čtvrtka většinou končí jako jednolitá, neproniknutelná tmavá plocha. Jednoho dne asi před deseti lety ovšem Vojtěch Šůra získal osobního asistenta Tomáše Paška, jenž je zároveň akademicky vzdělaným výtvarníkem.
A ten si všiml, že než nemluvný muž vezme do ruky černou pastelku nebo fixu, vypadají jeho kresby mimořádně zajímavě. „Požádal jsem ho, ať mi ukáže nějaké, co nakreslil dřív. Šuplíky měl ale plné pouze těch přemalovaných na černo, které vypadaly jako kopíráky,“ vzpomíná Pašek. Šůru pak dokázal přesvědčit, aby svá díla „nedokončoval“, tedy aby je nechával nezačmáraná.
Uplynuly zhruba čtyři roky a stalo se něco neuvěřitelného: obrazy Vojtěcha Šůry se začaly objevovat na výstavách – a to dokonce hned na třech kontinentech. „Jednou jsem brouzdal po internetu a na stránce newyorské galerie Cavin-Morris jsem objevil úžasný obrázek, u nějž bylo napsáno: Vojtěch Šůra, Liberec. Vždyť jsem v Liberci dvanáct let žil, jak to, že mi to jméno nic neříká, divil jsem se,“ vypráví galerijní kurátor a literát Jaromír Typlt. A dodává, že okamžitě si o neznámém výtvarníkovi zjistil něco víc.
Co se dočtete dál
- Jak přišel první polistopadový starosta Prahy 7 a pozdější náměstek pražského primátora Vladimír Drábek na nápad založit ateliér pro výtvarníky s handicapem?
- Jedna z dnes úspěšných představitelek art brut byla v dětství označena za „nevzdělavatelnou“. Co rozhodlo o její proměně?
- Jak rodiče Matěje Hoška, u nějž byl diagnostikován autismus, pomáhají v jeho kariéře umělce, jehož díla se velmi dobře prodávají na aukcích?
- Veškerý obsah
- Bez reklam
- Mobilní aplikace
- Veškerý obsah
- Bez reklam
- Mobilní aplikace
- Veškerý obsah
- Bez reklam
- Mobilní aplikace









