Které knížky vám teď leží na nočním stolku?
Rozhodla jsem se trochu dovzdělat v současné české literatuře, takže se mi tam nakupily tyto: Alena Morštajnová – Listopád, Karin Lednická – Šikmý kostel (to už snad přečetli všichni) a právě jsem dočetla Ninu Špitálníkovou a její Svědectví o životě v KLDR.
Máte knihu, která se vám osvědčila jako „lék“ na špatné zprávy?
Léčením v období nesnází je pro mě spíš procházka se psem Hugem než knížka. Na četbu se potřebuji zklidnit a soustředit. Kdybych ale měla doporučit něco opravdu silného, upřímného a citlivého, bude to Sándor Márai. Jeho Judita, Svíce dohořívají nebo Odkaz Ester jsou jedinečné knížky.
Koho ještě kromě Máraie ráda čtete, a k jeho dílu se tedy často vracíte?
Je toho tolik napsáno, že raději objevuji nové. A stejně vím, že nikdy nestihnu přečíst tolik, kolik bych chtěla. Když ovšem vyjde cokoliv od Michaela Cunninghama, nikdy neváhám.
Jaké čtení si s sebou berete na cesty?
Kdysi na cestě – po zemi – do Pákistánu mi dělal společnost Remarque a jeho Tři kamarádi, nesmírně dobře napsaná kniha, ostatně jako všechno od tohoto autora. V Jižní Americe zase Márquez a jeho Sto roků samoty – jeho magický realismus je opravdu magický, do Ruska jsem si vzala Annu Kareninu od Tolstého. Osvědčilo se mi číst v dané zemi autory, kteří z ní pocházejí. Máte okamžitou zpětnou vazbu.
Co jste četla, když jste byla malá?
Mým velkým oblíbencem byl Medvídek Pú. Rodiče už na něj byli po právu alergičtí. V období dospívání jsem objevila Shakespeara a verneovky. Přečetla jsem snad všechno, co bylo dostupné.
Moje čtení: dirigent Václav Luks by se rád zeptal Karla Čapka, co říká dnešnímu světu
Se kterým autorem byste ráda zašla na sklenku dobrého vína?
S Virginií Woolfovou, ale to už se mi nepodaří. Kdyby to měl být žijící autor, zvolila bych Donnu Tarttovou. U obou mám pocit, že záleží na každé, i té nepatrné větě. Každé slovo u obou autorek má svoje místo a jejich skladba vět mi velmi často přijde až geniálně precizní.
A kterého autora byste s sebou ráda vzala na cestu kolem světa?
Jako zcela jedinečná postava mi vždy přišel Jorge Luis Borges. Nebyl jen spisovatel, pro mě byl tak trochu i filozof. Jeho cestování časem a mísení snů s realitou dává hodně prostoru na tak dlouhou cestu. No a dnes bych si vzala s sebou i Bibli. Společnost by mi dělalo hodně autorů a přitom by se mnou cestoval jen ten „jeden“. Berte to s humorem. Každopádně tuhle knihu můžete číst stále dokola a vždy najdete něco nového.
