Postavy na obrazech Jiřího Sopka často křičí, otevírají doširoka ústa, lapají po dechu, třeští oči, protože nejsou s to uvěřit tomu, co se kolem nich děje. Jako bychom byli svědky postmoderní ozvěny ikonického Výkřiku norského průkopníka expresionismu Edvarda Muncha. Jsou nezaměnitelné. Nyní se o tom můžeme přesvědčit na Sopkově retrospektivní přehlídce v pražském Museu Kampa. Zahrnuje obrazy a kresby vzniklé během posledního půlstoletí, přičemž nejstarší pochází z osmašedesátého roku a nejmladší vznikly letos. Diváka vtáhnou do děje a nepustí. „To, co dělám, není jenom estetická záležitost, ale souvisí to s osobní výpovědí,“ říká umělec, jenž 20. února oslavil osmdesáté narozeniny.
- Veškerý obsah HN.cz
- Mobilní aplikace
- Bez reklam
- Odemykejte obsah pro přátele
- Články v audioverzi + playlist
- Možnost kdykoliv zrušit
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
