Dítě je jako houba, která všechno nasává, říkají tři sourozenci, kteří provozují školku Housenka

Dvacítka předškoláků nadšeně břinká na hudební nástroje a s velkým nasazením zpívá píseň o světadílech. V části o Africe prozpěvují kus refrénu svahilsky, v australské maorsky, v asijské pasáži zaznívá tibetská mantra. K tomu tančí místní tance a s přehledem interpretují text plný odborných výrazů.

„Písničky a pohybové aktivity si vytváříme sami. Vytyčíme si pojmové pole, které chceme děti naučit, v tomto případě názvy zvířat, významných osobností nebo historii daného kontinentu. Pracujeme s jazykovou, hudební a pohybovou složkou, aby měly děti vjem co nejkomplexnější. Vzdělávací proces je schovaný za zábavou, děti ani nevědí, že se učí, a to funguje nejvíc,“ vysvětluje sedmatřicetiletý učitel Antonín Kubaň v prostorách školky Housenka, která sídlí v pražské Krči. Vede ji spolu se svými o devět let staršími sestrami, také učitelkami, dvojčaty Veronikou a Martinou. Sám původně práci s malými dětmi v plánu neměl. Vystudoval tělocvik, francouzštinu a biologii na Karlově univerzitě a v akademickém prostředí chtěl zůstat. Ale krátce předtím, než si vybral téma diplomové práce, ho oslovila sestra Martina, která tehdy spoluzakládala školku Zeměkoule. V té chvíli už dvanáct let pracovala jako vychovatelka dětí v rodině jednoho z českých miliardářů.