Hvězdárna v Ondřejově je od Prahy dost daleko na to, aby ve výhledu na noční oblohu nepřekážel světelný smog velkoměsta. Kupolí s vesmírnými dalekohledy tu mají na kopečku hned několik, ale astronom Pavel Spurný tráví většinu pracovního času hleděním do počítače. Tam si prohlíží mimo jiné záznamy speciálních kamer rozmístěných po celé střední Evropě. Je totiž hlavním evropským koordinátorem sledování jasných meteorů − bolidů, lidově zvaných padající hvězdy. A je také světovým rekordmanem v počtu meteoritů, které byly nalezeny podle jeho výpočtů. (Meteority jsou zbytky bolidů, které spadnou na zemský povrch.)
Od počítačů si Pavel Spurný odpočine až doma v jihočeském Kunžaku, kde žije od narození. Teprve tam nerušeně sleduje krásy noční oblohy ve hvězdárně, která vznikla z amatérské pozorovatelny postavené i jeho rukama bezprostředně poté, co propadl nadšení z "babiččiny komety" a dalších vesmírných úkazů.
Když se díváte na noční oblohu a vidíte padat hvězdu, na co myslíte?
Říkám si, že přát si něco pro sebe by bylo sobecké, protože něco musí nejdřív zaniknout, abyste mohl ten úchvatný jev pozorovat. A navíc vás to pohltí natolik, že stejně zapomenete, na co jste myslel.
Jaké pozorování pro vás bylo nejúchvatnější?
Hodně mě oslovilo pozorování v australské poušti. Kvůli její naprosté odloučenosti, absolutní temnotě a jasnému svitu noční oblohy. A nejsilnější zážitek jsem měl společně s holandskými kolegy při sledování meteorického roje Leonid v Číně. Během jedné noci tam bylo možné vidět přes dvě stě bolidů, což jsou meteory vydávající zvláště silné světlo. Byla to zcela mimořádná událost, většinou člověk pokud by nepřetržitě hleděl na oblohu, může vidět tak jeden bolid za týden a tady padající hvězdy sršely z nebe jako ohňostroj. Tohle se mi v životě už asi nepoštěstí.
Nenarafičili Číňané nějaké rafinované efekty, aby ohromili zahraniční delegaci?
To určitě ne, bylo to v roce 1998, kdy Čína byla ještě docela chudá země a neměla takové možnosti.
Karel Pacner v knize Hvězdy vědeckého nebe v kapitole věnované vám píše: "Najednou spadl k nohám dívenky černý kámen, ještě teplý." Popisuje pád meteoritu v Beskydech v roce 2000. Naštěstí jsme zatím nikdy neslyšeli o tom, že by padající vesmírné těleso někoho zabilo, přestože těch úkazů je opravdu hodně. Jak to, že lidi mají takovou kliku?
Není zdokumentováno, že by meteorit někoho zabil, jednou zranil ženu v USA. Je to možná i tím, že na zeměkouli − i když vypadá jako hustě zabydlená − jsou osídlena pořád jen asi čtyři procenta zemského povrchu.
Jak velká je pravděpodobnost, že Zemi trefí v budoucnosti něco přinejmenším tak velkého, jako byl tunguzský meteorit, který v roce 1908 zničil část Sibiře, ale jako zázrakem spadl do neobydlené oblasti?
Jisté je, že se to stane. Záleží ale na časové škále. A ta se nepoměřuje lidským životem, ale délkami většími, než je trvání moderní civilizace.
◼ Uznávaný světový astronom.
◼ Narodil se v Dačicích, od narození bydlí v Kunžaku, pochází z tamní "kulacké a maloburžoazní" rodiny.
◼ Protože před rokem 1989 přijímali na obor astronomie pouze jednoho studenta ročně, vystudoval na Matematicko-fyzikální fakultě UK fyziku pevných látek. Po ukončení studia se dostal do týmu renomovaného odborníka na bolidy Zdeňka Ceplechy, od roku 1993 vede tento obor v Astronomickém ústavu AV ČR právě on.
◼ V letech 2006–2009 byl šéfem meteorické sekce Mezinárodní astronomické unie. V roce 2012 dostal od AV ČR mimořádný 30milionový grant na šestiletý výzkum.
◼ Je ženatý, má dvě děti.
Až se k nám něco bude blížit, dozvíme se o tom?
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Všechny články v audioverzi + playlist
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
